Etapa Krušné hory den dvanáctý a poslední

27. 8. 2020

 



Ráno se budíme až v sedm (půl osmé Vojta) což mimo jiné znamená, že nebyla v noci zima. V pohodě a pomalu balíme, snídáme koblížky a koláče od Patrika a plánujeme další trasu. Nebe je opět zatažené, ale podle předpovědi by mělo docela dost pršet až zítra (pátek) a v sobotu jen trochu a úplně nejvíce bude v neděli. Do Podhradí nám zbývá cca 45km, tj plus mínus ještě tři dny chůze a v sobotu večer domů. Jenže chodit v dešti (a logicky i v blátě) se nám (mě) moc nechce, když nejdeme míle, tak mi chybí motivace. 


Zcela osomoceni jdeme dnes lesem, nikde ani jeden turista, ani jeden cyklista. Na Špičáku hledáme aspoň kešku, ale už jsme zpovykaní, tato byla velice průměrná. Značení turistické značky je dost řídké, ale zabloudit nelze. Poprvé letos vidím masivní kácení lesa - i cesta je “rozoraná” od lesní techniky. Ještěže tady nejdeme po dešti, to musí být bláta až po kolena.


Už po cestě tedy promýšlím únikové varianty:


  1. Dnes dojít do Kraslic, přespat v penzionu (altánek v dosažitelné vzdálenosti není) a pak jít trasu v dešti (zavrhuji.....nemám motivaci)
  2. Dnes dojít do Kraslic a pak dojet autobusem do Kostelní a dojít ještě 5km do přístřešku v Německu. Moje preferovaná varianta má tyto výhody: přeskočíme 10km asfaltu (kde není žádný přístřešek na úkryt před deštěm, který zítra přijde) a do Podhradí dojdeme nejpozději v sobotu odpoledne, načež pohodově dojedeme ještě ten den domů do Prahy. Pro obě noci je jistý dobrý altánek, kam nebude pršet. Nevýhody: jede jeden jediný autobus a to dnes ve 14h (zítra bůhví proč nejede, ačkoli je všední den) a pokud bychom autobus měli stihnout, musíme vynechat oběd v Kraslicích :(
  3. Pojedeme dnes do Prahy a volný víkend využijeme k jiné aktivitě (například náš oblíbený orienťák v Nejdku, kde se v sobotu odpoledne bruslí na stadionu, nebo pojedeme na kolo, nebo půjdeme do bazénu...)  a k dalším věcem, které je třeba před nástupem do školky zařídit (ostříhat vlásky, koupit boty, koupit bačkorky....) no asi jste pochopili, že varianta číslo tři zvítězila.


Je možné ujít s Vojtou míle (500 mil)? Letos jsem s Vojtou prošla většinu trasy (z Tisé k pevnosti Hanička 18 dnů a ze Sněžníku do Kraslic 12 dnů , celkem tedy 30 dnů včetně těch odpočinkových). Chybí nám trasa za zhruba 6 dnů chůze, takže přii štěstí na počasí to celé lze zvládnout za 5 týdnů, s rezervou na volné dny a na zastávky kvůli počasí za 6 týdnů. Otázka je, zda to stojí za to. Pominu startovné a budu dál přemýšlet jen o vlastních limitech. 


V první řadě volno 5-6 týdnů - již nejsem na volné noze a záleží na zaměstnavateli, zda mi takové volno umožní - věřím že ano. 


Druhým zásadním limitem je Vojtův tatínek, který nás po loňských mílích opustil a který nyní hledá způsob, jak mi Vojtův pobyt na horách zakázat. Zkoušel Vojtu nalákat na moře ve stejném termínu, ale to mu nevyšlo - Vojta na hory se mnou chce. Já u toho rozhovoru nebyla a ani jsem nevěděla, že bude Vojtovi moře výměnou za míle nabízet - o tom jsem se dozvěděla až od Vojty, když jsem ho chtěla připravit na variantu, že míle půjdu kvůli Markovýmu odporu příští rok bez něj (moře totiž v každém případě “musí být” v termínu mílí). 


Třetím limitem jsou samozřejmě peníze - přeci jen spíme cca třetinu nocí v penzionech a to vychází i při ekonomické variantě cesty na cca 800 Kč/ noc v penzionu, cca 12 tis ubytování, 8 tis startovné, 25 - 30 tisíc jídlo a další výdaje na cestu (vybavení a oblečení máme, to nepočítám) no zkrátka blížíme se opět k 50 tisícům plus běžné měsíční výdaje na byt, pojištění atd. - no pokud si udržím dvě práce jako dosud, tak peníze zásadním limitem nejsou. Nicméně nejsem z toho neustálého pracování úplně šťastná, tento rok pracuji i během mých “volných” víkendů, kdy je Vojta u svého tatínka.


Tak uvidíme, jak to dopadne. Třeba opět zasáhne nějaká vyšší moc (jakože COVID apod) a vše bude zase úplně jinak. Na nějaké hory pojedeme určitě a nebože bych spojila moře a hory příští rok?

Krušné hory den jedenáctý




Ráno spíme déle, jako každý den v posteli. Když chci vyrazit na nákup k Patrikovi, tak se budí Vojta a nechce mě nechat odejít. Jdeme ještě na skok k Elišce, ale to byla chyba. Všichni jsou tam v jednom kole, válí se masový závin, Honzík vyžaduje mlíčko, Toník a Vašík zase snídani, spousta lidí na malém prostoru. A Vojta samozřejmě nechce od hraček a od kluků odejít. U Patrika snídáme a nakupujeme jídlo až po deváté hodině a vyrážíme do kopce směr Jelení. Zajímavě ukrytá keška u vodojemu nám dala zabrat, ale nakonec jsme ji nalezli.


Celý den šíleně fouká vítr, přemýšlím jestli v tomhle je možné jet s dětmi na kolo na Plešivec, jak má Eliška a spol v plánu (a jestli tam pustí lanovku). I my jdeme nabalení, kdepak jsou včerejší kraťasy a triko. Jdeme po cyklistické / lyžařské trase a potkáváme jen dva postarší cyklisty. Jedou do Rotavy a už teď v poledne toho mají evidentně plné zuby. Odpočíváme v prvním královsky velkém altánku a chceme i ve druhém, ale rozpis otevírací doby hospody na Jelení, nás od odpočinku odrazuje. Zavírá totiž už v 15h a jiná hospoda tady není. Zbývá nám hodina a půl a ještě asi tři kilometry.


Na pláni nás dojede cyklista s plně naloženým kolem, také míří do hospody. Pak u společného stolu probíráme jeho trasu, jede do Plzně. Hospoda zavírá přesně ve tři, za tři čtvrtě hodiny jsme ale stihli úplně vše: čaj, limonádu, knedlíky s masem a zelím (část zbyla na večeři) i knedlíky s borůvkami. A ještě i kafe. Samozřejmností je nabíjení elektrospotřebičů a hezký záchod :)


Jakmile vyjdeme před hospodu, zase šíleně fouká vítr. Dnes je to i na kulicha. Převalíme se přes kopec a v královském altánku asi hodinu odpočíváme. Skoro celý den není signál. Nakonec ještě pokračujeme asi tři kilometry a kousek za Přebuzí spíme u maličkého altánku u lese, kde na nás nefouká. Spíme tentokrát vedle, protože pršet nemá a pod altánem jsou šílené kořeny. Na Krušné hory bylo tentokrát v noci krásné teplo (tedy ve funkčním oblečení na spaní, spacáku a žďáráku). 

Používá technologii služby Blogger.