Přípravy na velkou cestu II

18. 2. 2019

Druhou věcí, která mě na “zkušební” cestě po stopách 1000 miles nemile překvapila, byla skutečnost, že náš outdoorový kočár - vozík nepřejede úplně všechno. Některé úseky plánované trasy sice znám, ale zdaleka ne všechny části mám prochozené. A navíc jak už vím, Krkonoše se dají s vozíkem sice přeskákat, ale některé úseky jsou opravdu obtížné. A některé jsou bez pomoci jiných osob skoro nemožné zdolat v rozumném časovém horizontu (tj. tak, abychom bezpečně dorazili do místa, kde se dá stanovat, navečeřet se, odpočinout si, nabrat vodu).

Konkrétně v Krkonoších jsem loni narazila na úsek, který měřil sice jen asi 6-7 km, ale bez pomoci bych ho přezkákala jen velmi obtížně - celá cesta byla pokryta velkými kameny, které ani prázdný kočár nezdolal a musel být prakticky celý úsek přenášen.

Jenže letos bude velká část trasy vedena přes Slovensko a tam není jisté, že budu potkávat turisty, kteří by mi s kočárem případně pomohli. A navíc nemohu riskovat, že nezvládnu dojít na bezpečné místo na stanování (a budu s Vojtou muset stanovat někde u medvěda...).

A tak jsem přemýšlela, jak to udělat a vymyslela nouzovém variantu, jak si (složený) kočár v případě nouze přidělat na batoh. Jde to. Uvidíme, zda budu muset tuhle variantu použít...
Používá technologii služby Blogger.