Pražské věže jaro 2019

8. 4. 2019

Pražské věže patří mezi naše oblíbené akce, účastníme se každý rok alespoň jednou (většinou na jaře, protože na podzim se termín kryje s jinou naší oblíbenou akcí). Letos se navíc věže konaly v "naší" části Prahy, takže jsme některé kontroly měli i relativně blízko od domova.


Vzhledem k našemu týmu jsme zvolili jako cíl převážně místa v lese či v parku. Nejprve jsme proto zašli do Krčáku na známý Nový Hrádek. Byl to oblíbený cíl dětských výprav. Poprvé jsme zde také potkali dvojici cyklistů, kterou jsme následně opakovaně potkávali na nejrůznějších kontrolních bodech. Docela se na kolech našlapali a v cíli (Podolská vodárna) už měli úsměv na rtech dost kožený.


Pokračovali jsme pěšky do Kunratic, kde byly dokonce dvě kontroly hned u sebe (kostel sv. Jakuba Většího a zámek Kunratice). A protože už bylo skoro poledne, následovala povinná zastávka na občerstvení: pivo, polévka, párek a pro mladší také limonáda s rakvičkou.


Vojtu nakonec nejvíce zaujala možnost označovat razítkem z kontrolního bodu nejen příslušné políčko do papírové průkazky, ale rovněž obě ruce -  svoje i naše.

Z Kunratic jsme se přesunuli autobusem do jiné části Kunratického lesa (K Labuti) a vyrazili na Krčský zámek. Objekt je známější jako Chateau Havel a kromě krásné věžičky zde bylo i malé dětské hřiště, které jsme nemohli minout. O kousek dál už čekala Kaple sv. Anny a pak už jsme zamířili dalším autobusem na Budějovickou, kde jsme měli předem domluvený druhý občerstvovací bod.


Po čtyřech hodinách chůze jsem chtěla pokračovat v pátrání po pražských věžích jen já :) Nicméně nakonec se mi podařilo prosadit ještě vyhlídku na bazén v Podolí (nedaleko Kavčích hor, kam jsme dojeli autobusem) a samozřejmě závěrečnou návštěvu Podolské vodárny. Do cíle jsme dorazili zhruba ve čtyři odpoledne. Limit deseti objektů pro získání zlaté kostičky jsme proto ani letos nesplnili (měli jsme jich "jen" sedm), ale ve zbývajícím čase jsme alespoň mohli dopřát Vojtovi další (o něco větší) hřiště. Pak už jen přívozem na autobus a hurá domů. 

PS: Hodinky mi večer naměřily 19 433 kroků, Vojta jich musel mít snad dvojnásobek, protože jsme šli bez kočáru. Výjimečně usnul okamžitě po uložení do postele.
Používá technologii služby Blogger.