1000 miles den desátý

9. 7. 2019


Mile den desátý, odpočinkový. Odpočinkové dny máme naplánované od začátku. Měly to být dny odpočinku pro Vojtu, aby měl i jiné vzpomínky než šlapání  do kopce a věšné sezení v kočáru. 

Nakonec jsem se ale na ten odpočinkový den těšila nejvíc já. Tedy ne že bych byla nějak moc unavená, ale bolí mě nohy od puchýřů. Puchýře se mi obecně nedělají, nohy mi na horách neotékají. nikdy, nikdy, nikdy, až letos :) 

Puchýře mám zhruba od třetího dne a už mě asi neopustí. Sotva jeden zaléčím, vyraší další a tak pořád dokola. Jeden den bolí více levá noha, druhý den spíše pravá a pak zase naopak. Tedy jít se s tím dá, byť šíleně pomalu. Ale neužívám si to tak, jako naše předchozí výlety s Vojtou. Takže třeba odpočinkový den na ně zabere? Ne, jeden den je na puchýřskou bandu málo, ale aspoň jeden den žádný nepřiroste :)

Odpočinkové dny máme naplánované na místa, kde se nachází nějaké dětské atrakce. Tentokrát je to ZOO, dino park, případně bobová dráha.  Tak uvidíme, co se bude Vojtovi líbit...

Vojtovi jsem o odpočinkovém dnu řekla až když jsme se včera blížící k ubytovací chatičce. Byl nadšený a oči mu svítily radostí, že jeden den bude pro změnu on rozhodovat, kam se půjde a jak dlouho se tam bude. Bylo to dobré rozhodnutí.

Ráno spíme tak dlouho, jak se nám chce. Pak jdeme na snídani, která je tedy dost vypráskaná. Je tu málo hostů a personál jede na nějakého podivného autopilota. Ale nemají zde konkurenci, jiné ubytování tu není, a je prima bydlet hned vedle vyhlídnutých atrakcí (a navíc hned nad námi je chata na hriesne, další kontrolní bod na trase, tam ale až zítra).

Vojta chce nejvíc do dino parku. Ovšem tam nelze koupit samostatná vstupenka, musíme proto i do zoo. Navíc do dino parku se nedá dojít jinak, než se projde celá zoo - prostě to mají dobře vymyšlené.

Zoologická zahrada je ve srovnanání s naší pražskou hodně skromná, nicméně je tu dětské hrřiště (bod), zmrzlina (bod) a hlavně děti (pět bodů).

Naopak dinopark mě příjemně překvapil, byly zde modely, které se částečně hýbaly (hrabaly nohama, otevíraly tlamy, kroniky hlavou nebo ocasem) a vydávaly tlumené skřety. U občertvení bylo velké kryté pískoviště, kde děti odrývaly kosti dinosaura a nebo prostě jen stavěly bábovky z místních nádob. Tam jsme byli asi hodinu.

Hezké bylo i 3D kino s brýlemi, jednoduchý příběh bez vyprávění, který pochopí i malé dítě (malý triceratops se ztratil rodině, vyrostl, překonal různé nástrahy, našel si triceratopku a měli další triceratopátko). Velkou radost udělala i maličkost - socha dinosaura, do které děti házely míčky do tlamy a z ocasu mísčky vyjížděli ven. Tady si Vojta vyhlédl “svého kamaráda”, kterého jsme pak museli po zbytek pobytu v dinoparku stopovat. Kamarádovi bylo asi osm let a Vojta ho až tolik nezaujal, což Vojtovi ale nebránilo v tom, aby jej dál nevybírala k dalším a dalším hrám. 

Východ z dinoparku vede přes obchod se suvenýry, což je kámen úrazu - vzhledem k blížícím se narozeninám Vojta získává dalšího dinosaura do sbírky. Budeme muset domů poslat balík s hračkami :)

Druhá část odpoledne zabrala praktická příprava na zítřek - dojeli jsme si MHD nakoupit do nejbližšího obchoďáku do Košic (12 min jízdy). Konečně lékárna, kde mají vazelínu a konečně obchod (Billa), kde mají více než jeden druh jogurtu a kde prodávají také více druhu ovoce a zeleniny. Kupujeme i večeři (Vojtovi oblíbené jahodové knedlíky), protože včerejčí hodinové čekání na večeři v naší chatě mě odrazuje od dalšího takového pokusu. 

Na chatě částečně balím, probírám jídlo, kontroluju vybavení. Vojta si hraje se všemi možnými postavičkami (většina je zapůjčená z dětského koutku penzionu) a samozřejmě s dinosaurem. Pak společně vaříme v kuchyňce jahodové knedlíky a po večeři vykoupat, ošetřit nohy, napsat blog a dobrou noc.
Používá technologii služby Blogger.