1000 miles den dvacátý osmý

27. 7. 2019


Míle den dvacátý osmý. V noci se v našem luxusním pokojíku skoro nedalo spát, jaké bylo vedro. Pak nás v noci vzbudila bouřka, ale dusno se nezlepšilo. Pršelo vytrvale i ráno, takže jsme vyčkali v posteli až do check outu. Nebylo to nepříjemné :) Mezitím se počasí uklidnilo a klidně bych šla i na to koupaliště, jenže bylo zavřené. Vojta trochu smutní, ale chápal, že s tím nemůžu nic dělat. Kupujeme lázeňskou oplátku a vyrážíme směr Trenčinaská Teplá, takovou pěknou okružní cyklostezku. Je tady trochu bahna po té bouřce, ale v pohodě.

Šlapání kolem Kočkovského kanálu se zdá nekonečné. Vojta spí, takže si to táhnu sama a trochu moknu. Konečně jsme se přiblížili k mostu, za nimž je CP1. Samozřejmě teď bude prázdný... přejdu most a hledím do lánů kukuřice. Jedna cesta vede vlevo a druhá vpravo. Vydávám se tou nesprávnou nalevo a tak jsem si ten ostrůvek docela prošla, než jsem se konečně ocitla na místě, které dle GPS polohy má být to pravé. Přestalo pršet a Vojta se vzbudil, tak si háže kameny do Váhu. Brodit samozřejmě nebudeme, takže pokračujeme zpět k mostu - dokončíme kolečko, tentokrát je ta cesta výrazně kratší. A vracíme se stejnou cestou zpět podél kanálu.

Jak se blíží Vojtovy narozeniny, ptá se každý den několikrát, kolikrát se ještě vyspinká, než budou ty narozeniny. Pak musím vždy přeříkat, kdo má kdy narozeniny. Nejvíc ho zlobí, že ještě před ním má narozeniny babička Jana. Pak Vojta, pak babička Eva, pak děda Vašek, pak máma, pak Kačka, Jáchym, děda Jirka a naposled táta. Že má tátá narozeniny poslední ho taky vždycky potěší :) Dále se musím několikrát denně změnit v Hulka, Spidermana, Supermana, Ironmana, kapitána Ameriku, želvu ninja, batmana a další různé postavičky. vojta neúnavně vypráví, kdo má jaké zbraně a co komu naopak chybí. Ujde u toho docela dost kilometrů.

Déšť Vojtu zase zahnal do kočáru a já šlapu tak dlouho, než jsme u maringotky s teráskou, kterou jsem si na pauzu vyhlédla už při cestě do CP. Prší už docela dost, a já ještě neměla od rána pauzu ani nic k jídlu (vojta jo), takže musím zastavit. Vojta by nejraději pokračoval dál, ale já už opravdu dál nemůžu. 

Po jídle je všechno veselejší a tak dojdeme posledních pár km do Nemšové, kde dnes končíme. Zítra načneme pátý týden putování, ale to už budeme v České republice. 
Používá technologii služby Blogger.