1000 miles den dvacátý pátý

24. 7. 2019


Mile den dvacátý pátý. V Turčianských Teplicích si děláme půldenní volno. Ráno vše zabalíme a věci i kočár necháváme v úschově v hotelu. Pak vyrážíme na nádraží koupit dřevěnou turistickou známku města (snažíme se je po cestě sbírat) a pak jdeme na poštu. Posíláme domů už druhý balíček se známkami. Bazén, který je naším cílem na dopoledne, otevírá až v 9h, a tak stihneme ještě návštěvu lékárny. Konzultuji své puchýře a dozvídáme se radu, že jsem to neměla tak zanedbat. Reakce lékárníka mě překvapila,  protože současný stav puchýřů považuji téměř za ideální - rozhodně to bylo už mnohem horší a chci jen podpořit hojení a růst nové kůže. Odcházím s dvěmi mastičkami a mnoha radami, mimo jiné i tou, že do bazénu opravdu nechodit (nemohl přeslechnout Vojtu, který se dožadoval ukončení “těch řečí” a odchodu do slíbeného bazénu).

Před lékárnou Vojta natahuje do pláče, má strach, že bazén bude zrušen. Ale to opravdu nemám v plánu. Stejně budeme víceméně v brouzdališti, takže puchýře se koupat nebudou. Aquapark je hezký, je zde bazén na plavání, divoká řeka, široká klouzačka pro všechny, dva zatočené tobogány víceméně pro dospělé a samozřejmě brouzdaliště s malým tobogánem. U dětského bazénku trávíme převážnou část tříhodinového vstupu, i když i divokou řeku jsme vyzkoušeli (prakticky se z ní nešlo vymanit, musela jsem nakonec Vojtu vysadit na břeh a v dalším kole vylézt na břeh sama). Velké tobogány zůstaly nedotčené, ale zato Vojtu hrozně bavilo stát u dojezdu tobogánů a nechávat se “osprchovat” vodou, která byla vytlačena dojíždějícími osobami (zejména to platilo u stokilových tatíků).

Po bazénu jdeme na oběd, nakoupit ještě nějaké potraviny, pro věci do hotelu a na chvíli i na hřiště. Kolem 14h vyrážíme za parného počasí na silnicovou etapu. Do Budišova to bylo zhruba 10km. Přišli jsme akorát v době, kdy paní zavírala obchod s potravinami, akorát jsme si stihli koupit pivo a zmrzku. Po krátkém přemýšlení se rozhodují vynechat lesní etapu z Budišova a to kvůli historce Michala Ozogána o “medvědovi jako slon”. Sice rozum mi říká, že tenhle medvěd je nejspíš už někde úplně jinde, ale ... V 17h tedy vyrážíme na dalších 12km po asfaltu - nejprve vylezeme do jednoho sedla a pak je to cca 8km pořád z kopce.

Ubytování nakonec řešíme přespáním na fotbalovém stadionu. Už tady mílaří spali, takže nebyli prosbou o postavení stanu ani moc překvapení. Zítra směr Čavoj.
Používá technologii služby Blogger.