1000 miles den dvacátý sedmý

26. 7. 2019


Mile den dvacátý sedmý. Budím se v šest ráno a dávám sáhnout stan. Jako každý den balím ještě dokud vojta spí, ale když potřebuji zabalit jeho spacák, musím ho vzbudit. Je ráno tak milý, když se ke mě tiskne :)

Zabalení odcházíme do obchodu pro čerstvé pečivo, koblihy, jogurty a ovoce. Dáváme si krásnou snídani a voláme tatínkovi přes Face time. Pak vyrážíme, první tři kilometry vezu Vojtu po silnici. Pak odbočujeme na zkratku, kterou se dostaneme na Homolku. Dalo by se tam jít i po silnici, ale je to delší a hlavně by Vojta musel pořád seděl v kočáru. Takhle se krásně prošel 5km do kopce :) akorát ten konec po louce byl náročnější, jinak to byla pěkná cesta. Na Homolce jsme si dali občertvení (pivo, limo, párky), usušit stan a pak pokračovali po cyklostezce do Dolní Poruby. Cesta byla šíleně prašná, pokud tady zaprší, musí to být bahnitá stoka. Dole vypadáme oba jako kominíci (tedy nohy jsou jak od kominíků). V zastávce autobusu dáváme svačinu a pak pokračujeme po silnici, tj. Já táhnu kočár a batoh a Vojta spí.

V Omšenie dáváme pauzu, je tu dokonce restaurace, kde se vaří, to už mi na Slovensku připadá jako malý zázrak. Dáváme špenátovou polévku, řízek s bramborem a pivo a limo. Pak pokračujeme dál po silnici. Vojta je už vzhůru a protestuje proti sezení v kočáru. Naštěstí do Turčianských Teplic už je to jen kousek. Tady odbočíme ze silnice do krásného parku, je to jako oáza a navíc je tu dětské hřiště. vojta se vymrští z kočáru a už ho nic nezastaví.

Problémy však nastaly při hledání ubytování. Myslela jsem, že to udělám jako minule, dojdu do turistického informačního centra a tam se vše zařídí. Jenomže info centrum je zrušené. Navíc město vypadá úplně jinak, než jsem zvyklá. Je to takové hoho fogo, samá cukrárna a kavárna a všude důchodci. Taková koncentrace seniorů může být snad jen v lázeňském městě... a taky že jo. Rozumně oceněné ubytování je plné a tak jsme nakonec zakotvila v hotelu Most Slávy. Máme to včetně welness a tak se jdeme umýt k velké masážní výřivce. Pak ještě skočíme pro nějaké studené nápoje, na hřiště a zase zpátky do hotelu.

Večer už je takový tradiční, já peru, píšu blog a Vojta sjíždí pohádky na tabletu, protože je tady wifi (nové slovo, které se Vojta na výletu naučil, po té co si z tabletu vymazal všechny předem nahrané pohádky....).

Zítra CP1 a pak už míříme zpět do České republiky. Těšíme se domu.
Používá technologii služby Blogger.