1000 miles den dvacátý třetí

22. 7. 2019


Mile den dvacátý třetí. Ráno mě budí sms, nevadí, stejně je čas vstávát. Balím mokrý stanm, snad ho stihnu dneska usušit. Zhruba v sedm hodin vyrážíme směrem na Križnou, což je náš další kontrolní bod. První dva kilometry jdeme dolu z kopce po silnici, dalších 12 bude do kopce. 

Zpočátku vede údolím příjemná silnička, kočár se tady táhne dobře. Vojtu nechávám sedět, protože vím, že poslední čtyři kilometry na Križnou bude muset jít pěšky (a možná i víc). Možná proto by Vojta nejraději skotačil vedle kočáru a házel klacíky do potůčku.

Další kilometry už je stoupání pěkně strmé, ale stále lze kočár táhnout. Vojta usnul. Přemýšlím, jak ho vzbudit, až bude třeba, aby šel pěšky. Ten okamžik se totiž rychle blíží. Nakonec se to vyřešilo samo, procházíme kolem tábořiště pasáků ovcí, kteří zde mají asi šest psů. Všichni psi jsou uvázaní, ale štakají ostošest, takže Vojta se vzbudil jinak než mým zásahem. Hurrá.

Před výstupem na Križnou dáváme svačinu. Vojta se snaží okamžik chůze do kopce co nejvíce odsunout, ale nedaří se. Musíme vyrazit. Kopec je to pěkný, sice je to vedeno jako cyklostezka, ale málokdo zde může jet na kole nahoru (já tedy ani dolu). Spíše bych se tady s kolem procházela. Jinak je to už místo, kde se moje a oficiální trasa mílí zase spojila, takže tudy jeli vlastně všichni závodníci.

Dlaší dva kilometry do sedla jsme zvládli a zbývají poslední dva kilometry. Vojtu naštěstí chodit baví, hraje si po cestě s kameny a klacky a já supím s kočárem a batohem. Jdeme zhruba stejně “rychle”. Na Križné a za Križnou se fotíme, je krásný slunečný den, máme konečně štěstí na výhledy. Zatím rozhodně nejhezčí den na mílích.

Kolem druhé dorážíme na dnešního cíle, hotelu Kralova studna. Dáváme si oběd, ubytováváme se. Vojta se baví na pískovišti a na trampolíně, já suším stan, Peru prádlo, odpočívám a píšu blog. Dnešní večer bude patřit celý Vojtovi, protože mám všechno hotové, jupíííí.
Používá technologii služby Blogger.