1000 miles den dvacátý

19. 7. 2019


Mile den dvacátý. Ráno vyrážíme na Chopok. Z našeho ubytování je to necelých 7km k lanovce Krupová, kam vezu Vojtu ve vozíku. Je to hodně do kopce, takže ze mě lije jako z konve. U lanovky si domlouvám úschovu kočáru. Než dojdu uklidit kočár do úkrytu, tak Vojta projde krámek a vyhlídne si autíčko, které hrozně moc potřebuje. Autíčko mu slíbím, ale až za výstup na Chopok a dál vyrážíme oba pěšky. 

Na nebi se honí mraky, takže táhnu batoh s jídlem a pitím, bundami, náhradním oblečením a dalšími nezbytnostmi. Vojta šlape a vypráví o želvách ninja (chce je dostat k narozeninám). Také si občas vzpomene na autíčko, bojí se, že mu ho někdo vykoupí. Cesta je v první části stoupání velmi pohodlná, bez šutrů, šlo by to i s kočárem. Asi po třech kilometrech narazíme na žlutou značku, která vede od druhé lanovky na Chopok (ta je zavřená). Je to velmi strmá cesta plná šutrů, jsem ráda, že jsem nakonec zvolila cestu od Krupové a ne od Sluníčka.

I druhou část stoupání jdeme po široké “okružní” cestě. Už ale není tak pohodlná, je tam rovněž hodně šutrů a při dešti se musí po hlíně hodně klouzat. Naštěstí neprší a Vojta statečně pokračuje a dojde až ke kamenné chatě u rozcestí na Chopok (6,5 km, cca 800m převýšení jedna cesta). EDIT PO DISKUZI K ČLÁNKU: Nás cíl - kontrolni bod-je rozcestí k výstupu na Chopok, takže jsme po 4h chůze (včetně cesty k lanovce) konečně tady, jupiiii. 

Začíná zrovna drobně pršet, takže se jdeme schovat do kamenné chaty, kde si dáváme i oběd. Vojtu zde nejvíc zaujali klece s ptáčky. Zhruba po hodině odpočinku vyrážíme pro dokumentační foto k rozcestníku (asi 30m od chaty) a pak honem na zpáteční cestu, protože mám docela strach, aby nás po cestě nechytla bouřka. 

Chyba byla, že při zpáteční cestě jsem se rozhodla pro “zkratku” po žluté značce. Myslela jsem, že tam bude přiměřené množství kamenů, které Vojta seskáče jako kamzík. Jenže kameny byly hodně vysoké a často jsem musela Vojtu přenášet. Rychlejší to nebylo určitě, zato namáhavější. Toužebně jsem očekávala křížení cest, kdy jsme se mohli vrátit na pohodlnou širokou cestu a po ní pokračovat zase až k lanovce. Bohužel asi dva kilometry před dolní stanicí lanovky nás chytl liják. Zdálky byla slyšet bouřka, takže jsme utíkali se schovat. Vojta běžel statečně ze všech sil. Naštěstí bouřka nás nedostihla.

U lanovky jsme museli nejprve koupit slíbené autíčko (vybral si jiné, než původně chtěl a o kterém cely výstup i sestup mluvil) a pak do bufíku na čaj a převléknout Vojtu do suchého. Mezitím jsem také vyzvedla kočár z uschovy. Samozřejmě že okamžitě po usednutí do kočáru Vojta usnul a já seběhla zase těch 7km zpět k našemu domovu. Zašli jsme ještě i na večeři a pak domů, vysprchovat, převléknout, dát uschnout boty, vyprat prádlo, napsat blog a dobrou noc.
Používá technologii služby Blogger.