1000 miles den dvacátýprvní

20. 7. 2019


Mile den dvacátýprvní. Ráno balíme a opouštíme naše ubytování, kde jsme zcela výjimečně strávili tři noci. Třetí snídaně je naprosto nejlepší a nesrovnatelná s tou první, máme dokonce i meloun. Loučíme se a vyrážíme na nepříliš zajímavý přesun pod Velkou Fatru.

Co se dá dělat, dneska to bude zase asfaltová eskapáda. Naštěstí velká část trasy vede alespoň ve stínu a po méně rušných silnicích. První přestávku děláme u nepříliš povedeného pomníku -  k mému překvapení zde zastaví skoro každé projíždějící auto a lidé se u pomníku fotí. V první vesnici Dolní Lehota je dokonce otevřený obchod s potravinami, což je na sobotu příjemné překvapení. V autobusové zastávce děláme další pauzu a jíme zejména zakoupené jogurty a ovoce.

Další zastávka je v Němčové. Je tu hezká koliba. Zdvořile se ptám číšníka, kam se můžeme posadit, on mi odpovídá, že není místo. Když však vidím, že ostatní se na nic neptají a prostě si někam sedají, jdeme si sednout také. Přeci jen dnes se pěšky již k další otevřené hospodě, kde se vaří, pravděpodoně nedostaneme. Na jídlo sice čekáme hodinu, ale to nám nevadí. Oběd je pro nás spojený i s dlouhou pauzou, odpočinkem, hraním her, dětským koutkem či hřištěm, nebo nejlépe se vším najednou. To se tady povedlo a jídlo bylo také velmi dobré. Ve srovnání s Chopkem jsem platila třetinové ceny.

Další etapa byla opět po silnici. Samotná jsem naštvaná, že tudy musím jít. Musíme to nějak vydržet. V tomhle ohledu je česká část trasy od Františkova do Skalné (kterou jsme už šli a kterou nyní nepůjdeme podruhé) mnohem zábavnější. Tam se jde prakticky pořád po horách, všude spousta hospod, obchodů s jídlem, nikde cikáni, nikde medvědi, prostě nic se nemusí tolik řešit jako tady. A nejde se tolik po asfaltu! Škoda, že se letos nastartovalo z opačné strany, i když na druhou stranu, takhle aspoň poznáme obě části.

Náš cíl je kemp v Medzibrodu a zítra přesun do Motyček, na startovací pozici na Križnou. Kemp je hodně jednoduchý, sprcha je v řece, záchod je kadibouda, občestvení zavřené. Jsem však ráda i za to málo, že mám kde postavit stan. Dobrou noc.


Mile den dvacátýprvní. Ráno balíme a opouštíme naše ubytování, kde jsme zcela výjimečně strávili tři noci. Třetí snídaně je naprosto nejlepší a nesrovnatelná s tou první, máme dokonce i meloun. Loučíme se a vyrážíme na nepříliš zajímavý přesun pod Velkou Fatru.

Co se dá dělat, dneska to bude zase asfaltová eskapáda. Naštěstí velká část trasy vede alespoň ve stínu a po méně rušných silnicích. První přestávku děláme u nepříliš povedeného pomníku -  k mému překvapení zde zastaví skoro každé projíždějící auto a lidé se u pomníku fotí. V první vesnici Dolní Lehota je dokonce otevřený obchod s potravinami, což je na sobotu příjemné překvapení. V autobusové zastávce děláme další pauzu a jíme zejména zakoupené jogurty a ovoce.

Další zastávka je v Němčové. Je tu hezká koliba. Zdvořile se ptám číšníka, kam se můžeme posadit, on mi odpovídá, že není místo. Když však vidím, že ostatní se na nic neptají a prostě si někam sedají, jdeme si sednout také. Přeci jen dnes se pěšky již k další otevřené hospodě, kde se vaří, pravděpodoně nedostaneme. Na jídlo sice čekáme hodinu, ale to nám nevadí. Oběd je pro nás spojený i s dlouhou pauzou, odpočinkem, hraním her, dětským koutkem či hřištěm, nebo nejlépe se vším najednou. To se tady povedlo a jídlo bylo také velmi dobré. Ve srovnání s Chopkem jsem platila třetinové ceny.

Další etapa byla opět po silnici. Samotná jsem naštvaná, že tudy musím jít. Musíme to nějak vydržet. V tomhle ohledu je česká část trasy od Františkova do Skalné (kterou jsme už šli a kterou nyní nepůjdeme podruhé) mnohem zábavnější. Tam se jde prakticky pořád po horách, všude spousta hospod, obchodů s jídlem, nikde cikáni, nikde medvědi, prostě nic se nemusí tolik řešit jako tady. A nejde se tolik po asfaltu! Škoda, že se letos nastartovalo z opačné strany, i když na druhou stranu, takhle aspoň poznáme obě části.

Náš cíl je kemp v Medzibrodu a zítra přesun do Motyček, na startovací pozici na Križnou. Kemp je hodně jednoduchý, sprcha je v řece, záchod je kadibouda, občestvení zavřené. Jsem však ráda i za to málo, že mám kde postavit stan. Dobrou noc.
Používá technologii služby Blogger.