1000 miles den dvanáctý

11. 7. 2019


Mile, den dvanáctý. Ráno vše funguje dle dohody, jsme v penzionu sami, dveře jsou otevřené (zavřené na “kouli”) a tak tentokrát můžeme vyjít normálně dveřmi. První kilometr vede po silnici, pak odbočujeme na lesní asfaltku. Vede tady zelená značka. Začíná pršet. Vojta má určitě radost, protože kdyby nepršelo, musel by jít do kopce pěšky. Takhle táhnu plný kočár a ještě batoh. Když kopec dostane grády, končí rozbitá asfaltka. Dál vede jen širkoé koryto bahna a kamenů. Je to sice asi jen kilometr či dva, ale pořádně se zapotím, než to všechno dostrkám nahoru. Tam posilování nekončí, protože stejné koryto vede i dolů. Naštěstí přestává pršet a zbytek cesty jde proto Vojta po svých.

Po třecího hodinách (10h) jsme v Kojšově. Občertvujeme se a vyrážíme na další část trasy do Gelnice. Vojta šlape do kopce tak dlouho, než začně opět pršet. Tentokrát  slyším v dálce i hromobití a tak přemýšlím co dělat dál. Do další vesnice je to ještě dost daleko. Nakonec jsme se schovali v cikánské maringotce. Jedna máma a sedm ukoptěnýc dětí, ve věku cca 9-1 rok, takže téměř každý rok jedno dítě. V maringotce jsou na polovině plochy postaveny postele (taková kaskáda), ve druhé části je stůl, dvě židle, skříňky s oblečením a kamna. Za oknem jeden nůž, na kamenech jeden hrnec s vodou, jinak nic. Děti mají na hraní nějaké plyšáky, se spíš to vypadá jako výzdoba, na kterou se nesmí sahat. Pouze nejmladší dítě dostane přidělenou od mámy jednu hračku na hraní.

vojta do maringotky vůbec nechtěl, křičel jako tur, křičel, že to tam smrdí, že se mu tam nelíbí, že chce hned pryč... Trvalo asi deset minut, než se uklidnil. Naopak cikánské děti byly potichu jako pěny, nepovídaly si, nehrály si, jen seděly (zejména na zemi) a nedělaly nic. Máma stála a nevěnovala se žádnému dítěti, nejmladší mělo k ruce šetří a ostatní nikoho. No, když bylo po dešti, tak jsme se rozloučili a odešli. Zbývalo dotlačit kočár asi půl kilometru a pak se opět spustit na druhou stranu kopce korytem - cestou. Do Gelnice pak zbývaly ještě asi 4 km po silnici.

Do Gelnice jsme dorazili brzy, něco po 14h. Nakoupili jsme v Tescu a začali hledat hospodu, kde se vaří (taková tu není). Ubytování nám nakonec doporučil policajt. Skromný “penzion” měl poslední volný pokoj. Kromě nás jsou tu nějací potetovaní chlápci, asi motorkáři nebo nevím. Zbytek dne už jen odpočinek a hraní her....
Používá technologii služby Blogger.