1000 miles den jedenáctý

10. 7. 2019


Míle den jedenáctý. Vyrážíme po snídani. Na druhý kontrolní bod, chatu na Hriešne, to máme jen kousek. Bydlíme doslova pod ní. Vojta navrhuje jít po sjezdovce, aby to bylo kdo kopce kratší :) Táhnu prázdný kočár a batoh, Vojta šlape, i když ne úplně dobrovolně. Ke konci ho prý bolí nožičky. Bolest však přestane, jakmile nahoře uvidí hřišťátko.

Další část je krásný úsek lesem, víceméně po rovině a pak dolu. Jde se mi dobře, ik dyž puchýře stále cítím. Do Košické Bělé to máme ještě přes jeden regulérní kopec, Vojta opět musí šlapat. Předjíždí nás jeden cyklista a tři motorky. Chvíli to vypadá na déšť, tak oblékám kočár a batoh do nepromokavých obalů. Pršet však nezačalo.

V Košické Bělé je otevřen obchod, hospoda ne. U zavřené hospody jsou ale venku stoly, lavice a slunečníky, tak máme hezké místo na oběd a na odpočinek. Asi hodinu hrajeme dětské hry. Pak vyrážíme dojít poslední kousek, abycho to do Gelnice měli zítra blíž.  Cestou k vodní nádrři Růžín potkáváme ještě jedno dětské hřiště. Jsou tam děti, takže ho nemůžeme minout. Pak už nás čeká cesta po docela rušné silnici, naštěstí je to relativně kousek. Večer Vojta sjíždí pohádky na tabletu, usínám první.
Používá technologii služby Blogger.