1000 miles den osmy

7. 7. 2019


Mile den osmý. Už máme za sebou první týden. V noci byla bouřka, ale naštěstí jsme zrovna měli stan postavený pod tribunou na fotbalovém hřišti, takže jsme ani nezmokli. Ráno bylo v potůček, přes který jsme večer šli, podstatně víc vody. Ještěže nepršelo před Brodem.

Prvních pět kilometrů stoupání do kopce. Aspoň že po asfaltce (zase) skoro nejezdí auta. Docházíme do Herlan a těšíme se na oběd, je tu spousta turistů a tak to vypadá nadějně. Ovšem jediný podnik, kde se vaří, je dne zavřený na soukromou oslavu svatby. Na nás zbylo jen občerstvení na parkovišti: pivo, limo, nanuky. 

Po chvíli co odpočíváme začínají být slyšet hromy od bouřky. Koukám se na poblíž stojící altánek veliký zhruba 5x5m, tam se schováme. Později se ukázalo, že to byl špatný výběr místa .... bouřka byla totiž tak silná, že vítr zakoukání déšť pod střechu altánku. Takže Vojta se schoval do kočáru a v klidu si tam hrál hru na tabletu a já v nepromokavé bundě mohla vedle něj. Nicméně pořád lepší, než kdyby nás bouřka chytla po cestě. Takhle jsme jenom zmokli :)

Po bouřce procházíme Rankovce a Kačerově. Jsou to jiné vesnice, než jaké jsme viděli dosud. Jednak domy jsou buď neomítnuté a nebo zbité z různých plechů a druhak obyvatelé jsou výhradně cikánů. Náš průchod vzbudil v obou případech velké pozdvižení, ptali se kam jdeme, jestli nepotřebujeme něco nakoupit, jestli nechceme vodu, jestli nechceme někam odvézt. Obecně nechápali, proč jdeme pěšky a ještě s děckem v kočárku. Tedy reakce byly podobné jako v “bílých” vesnicích, jen tak nějak hlasitější, bezprostřednější a častější. Také bylo mnohem více lidí venku na zahradě, před domem, na chodnících, ačkoli nic nedělali. Ale strach jsem tam neměla, prostě jsme prošli, usmívala jsem se, zdražila a pokračovala dál.

Pak už jsme se přehoupla jen přes malý kopeček a byli v Čižaticích. To je pro změnu vesnice bez cikánů. A zrovna zde slavili “posvěcení” nové hasičské zbrojnice, takže měli navařený guláš, pivo, limo a další dobroty. Dostali jsme tedy krásnou večeři, konečně po dlouhé době teplé jídlo. Stavíme stan na louce u hasičárny a usínáme za zvuku karaoke. Vojta i já spíme jako kdyby se tam nezpívalo :)

Zítra plánuji dojít do Kavečan a pak už dáme den volna. Vím že na mílích je to luxus, ale my je máme naplánované a těšíme se na ně. Budeme se věnovat jídlu a dětských hrám :)
Používá technologii služby Blogger.