1000 miles den sedmy

6. 7. 2019


Den sedmý. Budíme se v krásné voňavé posteli, vůbec se mi nechce ven. Vojta si ještě ráno hraje se štěnátkem a pak po snídani vyrážíme směrem na Sačurov. Rozcházení po asfaltu mě každé ráno hodně bolí.

V Sačurově zjišťuji v krámu situaci ohledně cikánské osady, která se zde nachází. Byla to zajímavá anketa, ženy tvrdily, že je třeba do Davidova jít oklikou (viz trasa mílí), muži tvrdili, že tam můžu v pohodě projít. A nebo ať to obejdu cestou po poli, která začíná na hřibitově.

Jdu tedy hledat onu cestu, avšak žádná tam není. Pochodování po asfaltu mě ale vůbec neláká, tak razím cestu mezi plodinami. Jde to hodně ztuha a Vojta musí jít pěšky. Jako vždy, když se mu situace nelíbí, volá tatínka. Máma Herodes ale nepřipouští jinou variantu, ikdyž Vojtovi by se obcházení po silnici i líbilo (na silnici ho vždycky vozím. Nakonec jsme to dali :)

Následoval krásný úsek po loukách s výhledy do lesů, krása. Konečně příroda a ne jenom asfaltka od vesnice k vesnici. Bohužel Vojta tuhle nejhezčí část prospal.

Zhruba v půl čtvrté dorážíme do Báňské. Zakotvíme v hospodě a hrajeme hry. Hospodská nám doporučí na přespání fotbalové hřiště. Je tu i stříška jako tribuna, tak nemusíme ani stavět stan. Večer ještě přijede omladina učit se jezdit autem po hřišti. Většině je zhruba kolem deseti, dvanácti let. Každý obkrouží jedno dvě kolečka a jedou zase pryč.

Jsem dost unavená, asi proto, že jsem celý den táhla kočár do kopce :)

Zítra se zase přiblížíme ke Košicím.
Používá technologii služby Blogger.