1000 miles den treti

2. 7. 2019

Den třetí. Ráno začíná mírným deštíkem, Vojta a elektronika jsou v kočáru, já se koupu ve vlastním potu.b Kupodivu je to k observatoriu docela do kopce. Po cestě jsem ztratila jednu z našich dvou speciálních rolniček na medvědy, nebudu se vracet a pokračujeme s jednou. 

Bohužel observatoř je pro veřejnost nedostupná a tak si aspoň hrajeme dvě partičky čarodějnické školy na zídce před budovou. Začalo svítit slunce a tak suším pláštěnku na kočár a vyrážíme do kopce. Vojtovi se nechce šlapat ani do kopce, ani po rovině, dneska se veze jako král. Cesta je snadná, avšak asfalt si určitě vybere svoji daň v podobě zničených chodidel :(

Na Strihovském sedle jsme v poledne a pak začíná zase asfaltové peklo. Vojta trochu prudí, že mu je vedro. Mě taky. A to musím ještě šlapat a táhnout batoh i jeho v kočáru. Snad bude dole aspoň otevřená hospoda nebo aspoň obchod s potravinami.. ikdyž nic vlastně nepotřebujeme, jen studené pivo a limonádu. A nanuka.

Do Remetských Hamru docházíme zhruba v půl druhé a světe div se, je tu hospoda a dokonce podávají denní menu! Tentokrát objednávám obě varianty, aby Vojta něco snědl (2xvývar, 1xsvíčkovou, 1xrýži s omáčkou na žampionech). Moc toho nakonec nezbylo. Po obědě, když se chceme zvednout, začíná bouřka. Tak to raději ještě kafe a další partičku čarodějnické školy. Puchýř na pravém chodidle se bohužel nezlepšil, spíše naopak. Přemýšlím co s tím udělám, zkusím to pořádně vymýt a dát tomu čas na regeneraci. Takže nakonec bereme i chatičku, nabíjíme všechny přístroje, já visím na wifi a Vojta na pohádkách na tabletu.

Dneska jsme tedy vyměkli... ale co, přeci to nevzdával kvůli bolavému chodidlu...
Používá technologii služby Blogger.