1000 miles den třicátý první

30. 7. 2019


Mile den třicátý první. Ráno se budíme na dětském hřišti u lesa. Večer po té, co jsme si postavili stan, přišli na hřiště ještě dvě party náctiletých. Když viděli, že hřiště je obsazené, trochu naštvaně odešli popíjet jinam. Nespalo se mi úplně nejlépe, bylo mi vedro. Takže v 6h ráno jsem byla ráda, že už můžu vstávát. Jako vždy pobalím částečně věci ve stanu, pak odepnu vrchní díl stanu a pokud ani to Vojtu nevzbudí (většinou ne), tak ho vzbudím sama. Vojta se převlékne a já mohu zabalit jeho spacák a jeho oblečení na spaní, pak vyklidit stan, narovnat věci do kočáru, složit stan. Vojta mezitím řádí na hřišti, je to výhoda spát přímo na hřišti :) 

Kromě píchlé duše, kterou jsme řešila včera večer, zjišťuji závažnější defekt na kočáru - jedna výstuž na horním madle kočáru praskla. Netuším jak to opravit a vůbec se mi to nechce řešit, možná až dorazíme do nějakého většího města? Nyní to řeším pouze tak, že co nejvíc odlehčující kočár, tj. Už v něm nevozím batoh a snažím se, aby i Vojta v něm jezdil co nejméně a jen po hezké rovné silnici.

Nakonec posnídáme a vyrážíme směrem na Pozděchov. Je to sice jen 7km, ale přes kopečky. A hlavně jak “popršelo”, jak to nazvala paní z info centra, tak se lesní cesty změnily v bazén bahna. Vojta jde až do Pozděchova pěšky, tak nakupujeme jogurty, pečivo a dobroty. Při odpočinku suším stan a pak vyrážíme na druhou etapu a to na rozhlednu Vartovna. Ta je relativně blízko, 5km. Cesta je nejdříve velmi dobrá, ale později se opět nořím do bahna. Vojta po druhé snídani usnul a tak ho táhnu do kopce až skoro na rozhlednu. Posledních 400 metrů je ale tak brutálně do kopce, že Vojtu budím, aby mi pomohl. Problém je, že téměř současně začne prčet a tak Vojta (i já) komplet zmokneme. Vojta byl z toho překvapený, protože déšť na cestě v podstatě ještě nezažil, respektive vždy byl schovaný v kočáru. Tentokrát jsme to nestihli asi o 5 minut. Nicméně o nic nešlo, v rozhledně se Vojta převlékl do suchého a začal si dávat razítka rozhledny. Koupila jsem turistickou známku a kvarteto rozhledny - ty pak “musím” až do konce dne stále hrát dokolečka.

Při cestě do hospůdky na oběd (Syrákov motorest) se trochu ztratíme, respektive sejdu asi půl kilometru na špatnou stranu kopce. Nevadí, vrátíme se a kolem druhé hodiny už máme na stole oběd. Já si dávám polévku (zeleninová) a hotovku (výpečky), Vojta tradičně řízek. Nakonec jí kromě řízků i mé výpečky. Na záchodě si přeperu ponožky, nabíjím naše elektronické zařízení, Vojta se v hospodě v pohodě vykadí a po kávičce můžeme vyrazit na další kus trati. 

Na Držkovské polesí dnes nedorazíme, ale ještě čtyři kiláčky přidáme. Vojta opět šlape, ikdyž po dešti bahna ještě přibylo. To jsem zvědavá, jaké to bude zítra. V podstatě celý den totiž budeme ještě na lesní trati, takže bahna si ještě užijeme.Stavíme stan na Kopřivné, sušíme prádlo a Vojta běhá kolem stanu jako torpédo. Snad se dneska konečně unavil? Jeho hodinky, které jsme mu před cestou pořídila, ukazují na dnešek 35 tisíc kroků, ale Vojta je čilý jak rybička. Přitom tady v ČR chodí podstatně víc, možná proto, že kopce nejsou tak strmé, možná proto, že chodíme méně asfaltu po rušných silnicích a možná i proto, že tady nejsou medvědi. Nicméně stejně dřív večer neusne.

Zítra tedy už konečně Držkovské polesí a pak začínáme několikadenní přesun ke koupališti Hadinka.
Používá technologii služby Blogger.