1000miles den prvni

1. 7. 2019

První den. Skoro celý den čekáme na start. V Nové Sedlici se posstupně scházejí další a další závodníci. Někteří se znaji, je vidět, kdo jede míle už opakovaně. Nováčci zpravidla hýří větším optimismem. 

Vojta se pochopitelně nudí a je těžké ho celý den zabavit. Házíme do potoka kameny a klacky, hrajeme hry s kostkou, bata waf. Občas nás rozptýlí někdo, kdo se přichází podívat na raritu - závodníka ve věku necelých čtyř let. Vojta se brzy stává celebritou, jehož mám tu čest na jeho cestě doprovázet.

Na obědě se seznamuji s Honzou Kopkou, který si k nám přisedl (nebylo kam si sednout jinam). Má fungující tým, neboť netuší, že se na jeho závod pro drsňáky přihlasíla máma se synem, a že s ním sedí u stolu. Vypráví nam totiž pobaveně, ze v kulturaku viděl nabaleny běžecký vozík. Nechávám ho přitom a nehlasim se k němu.

Stává se nám to navíc opakovaně, že přijdeme někam, posadíme se, hrajeme si hru a najednou někdo říká ostatním tichým hlasem: “prý jede závod i nějaký malý kluk....Slyšeli jste o tom?” Ano, slyšeli, a sedí tady s vámi u stolu, říkám občas. Zejména když u stolu sedí i další, kteří stejne vědí...

Konečně se blíží čas startu a tak se přesouváme před závodní oblouk. Startujících je tolik, že na společné fotce je vidět sotva jedna třetina, ostatní stojí v mnoha řadách za sebou a my se schováváme ve stínu za obloukem. Vojta navíc dostal hlad a hned po té, co se najedl, začal usínat. Vypadí to, že start závodu, jehož se stává maskotem, proste obyčejně zaspí....

Jakmile odstartovali cyklisté, sešli jsme se pod startovním obloukem my, pěšáci. Na společné fotce s matadorem Ozogánem Vojta nesmí chybět, a tak ho rozespalého vytahují z kočáru. Moc se mu to nelíbí a kope kolem sebe, bude to skvělá fotka :-)

Následuje cca 12 asfaltových kilometrů do Uliče, což je náš dnešní cíl. První kilometr nás předjíždějí cyklisté (ti měli povinné kolečko kolem Nové Sedlice) a všichni nás zdraví, mávají, přejí štěstí. Je to milé. Někteří dokonce zastavují a fotí si mě, jak táhnu kočár. Dokud nás cyklisté míjí, Vojta radostně odpovídá na pozdrav a dožaduje se soutěžení - mám prý běžet, abychom nebyli poslední :-) Jakmile nás všichni předjedou, Vojta usíná a prospí většinu asfaltové trati. V Uliči dáváme lehkou večeři, limonádu a stanujeme na zahradě základní školy. Dobrou noc.
Používá technologii služby Blogger.