1000 miles den třicátý čtvrtý

2. 8. 2019


Mile den třicátý čtvrtý. Ráno se budíme ve stanu, který jsem postavila pod obrovskou střechou přístřešku na fotbalovém stadionu. Stan nebyl potřeba, ale Vojta na něm trval. Zabalila jsem a vyrazili jsme k nedalekému krámku, abychom si koupili bohatou snídani. Posnádali jsme na nedaleké autobusové zastávce a já ještě posílám domů pohledy (přes aplikaci české pošty, jako obrázek slouží naše fotky z cesty).

Vojta pak dojde pěšky na konec vesnice Kunčice a dál už jede v kočáru. Šlapu přes Bělotín do Hynčic. Bělotín procházíme postranní cestou, takže ani nemusím stále šlapat po asfaltu. V Hynčicích je muzeem, rodný dům J.G. Mendela. Výstava se věnuje spíše věcem běžné potřeby z dob, kdy zde Mendel žil, jeho životu a dílu (zkoumání dědičnosti) skoro vůbec. Bohužel výstava není koncipována pro děti, takže Vojtu dost nudí. Chvíli si povídám se sympatickou paní pokladní, v areálu se organizují často svatby, včera byla jedna a druhá bude zítra. Pak pokračuji po silnici přes Vrážné do Oder. vojta naštěstí usnul, cesta je hodně nudná, prostě asfaltka. 

Kousek před Odry, těsně před rybníky, podcházíme dálnici. Tam stojí zaparkovaný vůz a u něj chlapík skládá deku do zadního kufru. Připadá mi to zvláštní, a taky že jo, zastavil vlastně jen proto, aby se mnou mohl prohodit pár slov: kam jdu, odkud jdu, co vezu v kočáru (ha ha). Před tím než se rozloučíme říká něco o tom, že tohle je hodně rušná silnice. To se mi nezdá, jen pokrčím rameny. Nicméně asi po kilometru se silnice napojuje na jinou a tam to opravdu sviští. Koukám do mapy a kolem rybníků vede ještě nějaká naučná stezka, tak se vydávám tedy po ní. Je hodně zarostlá, určitě tady dlouho nikdo nešel. Nejprve si razím cestu mezi kopřivami, později i mezi ostružinami. Cesta je čím dál tím horší, drncání nakonec vzbudilo i Vojtu. Nakonec vylezeme kdesi u včelího úlu a druhé rušné silnici, které jsem se chtěla vyhnout. Nicméně do města je to už jen 300 metrů, tak to nějak dojdeme a jdeme na koupaliště.

Hned nad koupalištěm je městská ubytovna, kde se mi včera podařilo zamluvit ubytování. Je to se štěstím, protože o den později (pátek) by bylo plno. Takhle máme k dispozici pro sebe celé patro, na kterém jsou čtyři pokoje (jeden z nich je náš) plus dvě koupelny a čtyři záchody a kuchyňku s ledničkou. Za ubytovací taxi 235Kč za osobu (respektive za dospělou osobu) můžeme i na koupaliště, což je opravdu hodně laciné ubytování. Vyřídíme formality, vybalím vše z kočáru a vyrážíme do města zařídit nejdůležitější věci: teplý oběd, opravu kočáru a nákup večeře (jahodové knedlíky).

Hned před koupalištěm nás odchytl mílař Aleš Procházka a společně jsme vyrazili do města. Nejdříve jsem se na opravdu kol zeptala v místním infocentru, ti mě však nasměřovali na nesprávnou adresu. Pak raději vzhledem ke včerejší zkušenosti mířím s Vojtou na oběd (aby zase nebylo vše snědené...) a Aleš objíždí město a hledá cykloopravnu. Z oběda volám na mobil, který je u opravny kol uveden, ale nikdo to nebere (respektive to ani nezvoní). Volám i na jiné podobné prodejny (oprava lyží), tam však o cykloprodejně nic neví. Docházíme k názoru, že nic takového tady ve městě není.

Po obědě zase potkáváme Aleše, čekal na nás před hospodou. K mému překvapení nejenže mezitím opravdu kol našel, ale dokonce už domluvil i opravu, takže když tam s kočárem dojedu, už je pan majitel o všem informován. Je to navíc kamarád Honzy Kopky (byli spolu na vojně), takže má velkou motivaci mílařům pomáhat. Sice ani s Alešovou pomocí nedokáže zlomený šroub vyšroubovat, ale navrhne alespoň provizorní řešení - trubky k sobě připevníme jiným spojovacím materiálem. Každopádně je to řešení, které by do Františkova mělo vydržet, takže jsem vděčná. V té chvíli mi oprava kola, které nejde z kočáru sundat, ale drží tam nyní dobře, připadá nedůležitá, protože k dokončení mílí je to nepotřebné a nechci riskovat, že pak nepůjde pak ani nandat.... (poznáka: později se ukázalo, že na opravu kola věc mohou existovat i jiné názory, protože jak prý kočár dáme ve Františkově do auta??....) Za opravu ani nechce pan majitel zaplatit a prý mám pozdravovat Jeníka od Koňase (snad jsem to jméno nespletla). Rozloučíme se jak s Koňasem, tak s Alešem a vyrážíme s Vojtou za posledním úkolem.

Při opravě kočáru byl už Vojta hodně nervózní, lezl po mě a všemožně se snažil upoutat na sebe pozornost, protože se už od rána těšil na to koupaliště a pořád nic. Navíc musel vydržet ještě nákup (u koupaliště obchod není) a pak už zpět do ubytovny. Osprchovali jsme se teplou vodou v našem ubytování a v plavkách nakráčeli na koupaliště. Je krásné, nicméně voda je šíleně studená. Asi proto se tady koupe zhruba sedm lidí :) Vojtu musím z vody odtáhnout téměř násilím, aby tady nenastydl. Naštěstí hřiště a tablet s pohádkami (je tady wifi!!) byly dostatečným lákadlem.

Peru skoro všechno naše oblečení a pak ho suším na sluníčku, zatímco je Vojta na hřišti. bohužel dlouho jsme se na hřišti nezdrželi, protože tam nebyly děti (a Vojtu to samotného nebaví). Balím tedy stále mokré oblečení a jdeme domů. Tady suším i další naše věci (nejsou přímo mokré, ale takové zatuchlé....spacáky, oblečení, stan). Uvidíme, co z toho bude ráno suché a co mokré, zejména když má zítra údajně pćelý den pršet... Pak vařím večeři a dopisuju blog, který jsem na hřišti nestihla. Ještě si dám jednu teplou sprchu a konečně si umyji i vlasy. Těším se na to moc.

A zítra snad Hadinka a dál směrem do Budišova nad Budišovkou.
Používá technologii služby Blogger.