1000 miles den třicátý devátý

7. 8. 2019


Mile den třicátý devátý. Během noci prakticky nepršelo. Nicméně jakmile jsem vše zabalila a nasnídali jsme se a chtěli vyrazit (cca 7:15), obloha potemněla. I když tady není signál, natož data (abychom se podívali na radar), tak bylo jasné, že bouřka je tady. Takže jsme se namačkali do nejtemnějšího rohu a čekali. Byl to však jen obyčejný déšť, centrum bouřky nás minulo. Asi za hodinu tedy vyrážíme, k Vojtovu nemilému “překvapení” do kopce. A protože neprší, jde Vojta pěšky.

Prvních šest kilometrů jde Vojta v holinkách, protože po silnici tečou potoky deště. Později se cesta změní na kamenitou a potoky deště vymizí. Vypadá to, že se vyčasilo, ale zhruba za hodinu a půl opět vidíme nad sebou šedé mraky. Podle radaru to vypadá, že jsme těsně vedle bouřkového mraku a že nás déšť mine, ale ne, za chvíli už prší. Tentokrát se může schovat jen Vojta :) Pokračuji v chůzi a leje ze mě jako z konve, když musím tlačit plně naložený kočár. Naštěstí déšť je krátký a tak po kilometru může Vojta zase vystoupit a šlapat. Vůbec se mu nechce, ale rozchodil to. Hrál si na dinosaury, na spidermana, na halka a další postavičky, měnil se v různá závodní auta, sbíral jahody... prostě pohodička, ikdyž nahoru na Dlouhé stráně to bylo ještě docela daleko.

Když jsme se konečně vydrápali k bufíku pod nádrží, tak sem autobus navezl turisty oblečené do kraťasů a do triček.  Přesně nevím, co sem přijeli dělat, ale okamžitě okupovali bufík (naštěstí jsme se stihli občerstvit před nimi). My po svačině pokračujeme nahoru k nádrži i s kočárem a batohem. Odejdeme celou nádrž abychom si mohli udělat fotku v mlze na kontrolním bodu. Výhledy se dneska nekonají.

Vojta už začíná trochu zkuhrat, což se nedivím, bylo to sem 11km víceméně pořád do kopce (a kromě toho jednoho deštového to Vojta celé šel pěšky, víceméně bez zastávky). Jakmile sejdeme zpět k bufíku na silnici, tak Vojta sedá do kočáru a já ho vezu dolu pod kopec. Po cestě ještě zkoumáme krásnou druhovou útulnu, která stojí na této straně hor (asi 2km pod Dlouhými Stráněmi). Rozhodně je to jiná kategorie než ta, ve které jsme spali my. Tato má jednu velkou místnost se stoly a lavicemi na jídlo a posezení, další posezení je pod krytou terasou a na “půdě” je místo na spaní. Zatím nejpropracovanější srubík pro přespání, který jsem v Čechách viděla.

Následuje nutný a nudný úsek po silnici dolu. Nakonec se rozhodují sejít do Loučné (a nikoli do Koutů), protože zde bude levnější a dostupnější ubytování. Vojta usnul a tak šlapu silnici sama. Když je vzhůru a zpíváme si, nebo si povídáme, je to lepší. U rozhledny Medvědí hora jsem čekala restauraci, ale byl zde jen bufík s pátkem a klobásou. To už nechci, měli jsme totéž na Dlouhých Stráních. Kupuji si pivo, ale během minuty mi do něj vleze vosa. Dnes nějak nemám svůj den.

Asi po hodině a půl cesty se Vojta probudil a tak dáváme něco k jídlu. Zase nás otravuje vosa, respektive vosy, takže moc klidu k jídlu jsme si neužili. Raději to balíme a jdeme dolů, Vojta jde pěšky, zpívá a neustále něco vypráví. Až těsně před Loučnou nad Desnou vleze do kočáru a já přemýšlím, kde se ubytujeme. Jedno místo jsem poptala, ale bez reakce, raději tam z vesnice ještě zavolám. 

Už jsme v Loučné a proti nám jede auto, které najednou náhle zastaví. Chystám se ho obejít, ale z něj vystupuje chlapík se žlutým mílařským dresem a hrne se k nám. Je to Miroslav Hůlka. Hned se ptá, jestli máme už zamluvené ubytování, něco nám doporučí, my že chceme ještě jít nakoupit. Tak on na to, že se dojede zeptat zda mají v některém z doporučených míst volno a pak nás zase najde. Jsme z té péče trochu zaskočeni, ale není to vůbec nepříjemné. Podruhé nás najde v obchodě s potravinami, má dvě ubytování zamluvené a já si jedno vybírám (Biograf) a že se tam sejdeme. My “musíme” ještě koupit zmrzku a pak už jdeme do ubytování. Je to opravdu moc milé setkání s dalším mílařem, i pokojík je hezký, a hlavně tady je velký dětský koutek, ve kterém Vojta na zbytek odpoledne zmizel. A tak mám čas se osprchovat, vyprat a napsat blog ještě předtím, než s Mírkem na večeři.

A zítra už jen přes kopec a jsme v cíli 500 mil. Těšíme se.
Používá technologii služby Blogger.