1000 miles den třicátý osmy

6. 8. 2019


Mile den třicátý osmý. V apartmánku se spalo krásně, oba jsme usnuli již po 20h a spali krásných téměř 11h. Dneska jsem Vojtu nenudila a nechala ho dospat. Výjimečná byla i částečně teplá snídaně (polévka od večera, kafe, čaj). Pak jako koždé ráno voláme přes Face-time Markovi (Vojtův tatínek) a Batmanovi (dárek pro Vojtu k narozeninám). Vojta jako obvykle vydrží sedět dvě nebo tři minuty a pak skáče a křičí, že není slyšet vlastního slova.

Dobalím a zamknu apartmán a podle instrukcí dám klíč zase do toho boxíku u dveří. Je zvláštní bydlet u někoho a vůbec ho nepotkat, ale vlastně to nevadí, když nemusím pro klíč bůhvíkam (a pak ho zase někam odnášet). Jdeme kiláček po silnici k nám známému obchodu s potravinami a nakupuji hlavně pečivo. Není jisté, zda se nám dnes podaří dát si na rozhledně oběd, informace o restauraci se totiž dost různí. Vojta jde až k rozhledně v Nové Vsi pěšky (6km). Je tady krásné velké hřiště, ale bohužel ještě rozestavěné (jsou na něm dělníci), takže jsou k dispozici jen některé herní prvky. Na půl hodiny to ale stačilo a pak už v 11h otevřela rozhledna, tak jsme šli na vyhlídku. A po ní do restaurace, která nejenže byla otevřená, ale také zde dobře vařili. Dali jsme si česnekovou polévku, bramborové knedlíky s masem a zelím a palačinky s nutelou. Vše bylo výborné.

Po obědě pokračujeme nejprve po asfaltce a pak po zelené značce k Alfredce. vojta jde téměř celou cestu pěšky (6km), až těsně před Alfredkou začalo pršet, tak se Vojta nalodil do kočáru a já s ním doběhla se schovat do přístřešku. Vyšlo to téměř na minutu, pak se spustil asi hodinový déšť. Ve volné chvíli prohlížím předpověď počasí na noc a zítra a moc potěšující to není. Během noci má brutálně pršet, pak na dopoledne chvíli pauza a pak zase odpoledne. Přemýšlím co uděláme, ale když se nám podaří dojít až na rozcestí Pod zadním hutiskem (asi 12km), tak bychom to v té dešťové pauze mohli stihnout na Dlouhé stráně pro poslední kontrolu a pak ještě seběhnout na Medvědí horu k rozhledně (a snad hospodě).

Po dešti Vojta nasedá do kočáru a okamžitě usíná, já si dávám těch 12km po svážnici a jde to docela dobře. Pod hutiskem má být “srubová útulna” a je tady robusnější přístřešek (i když ten, ve kterém jsem se schovávali v poledne byl lepší). Nicméně i tady je část přístřešku chráněna ze tří stran. V případě velkého deště by sem ale stejně pršelo a tak v přístřešku ještě stavím stan. Také vozík obléknu do nepromokavého oblečku a je jisté, že v noci pršet nebude :) Ještě jdeme kus do kopce poslat domů a organizátorům zprávu o našem stavu a pak už odpočívat, jíst, umýt a namazat nohy, povídat pohádky... prostě jako každý večer.

PS: není tady signál, natož internet, takže blog byl uveřejněn se zpožděním.
Používá technologii služby Blogger.