1000 miles den třicátý pátý

3. 8. 2019


Míle den třicátý pátý. Ráno se budíme v posteli, což je krásná změna. Navíc si oblékáme vyprané (nikoliv čisté) a hlavně voňavé prádlo. Vojtovi je to asi jedno, ale pro mě je to krásný pocit. Kousek po sedmé odcházíme z ubytovny. Po cestě si v pekárně koupíme pečivo a vyrážíme po cyklotrase (asfaltka mimo provoz) směr Loučky - Wesselský mlýn. 

Mlýn je naše první větší zastávka (do té doby stavíme jen na každém dětském hřišti :). Mlýn provozuje zajímavý pán, hned se ptá, odkud jdeme a je zjevně zklamán, že jsme spali v Odrech a ne u něj na mlýně. Jeho sen je údajně pěší cesta ze mlýna do Santiaga de Compostela. Moc jako poutník nevypadá, má asi tak 40kg nadváhu, ale se vším se dá pracovat.

Prohlídka mlýna je moc zajímavá, ikdyž asi hlavně pro mě. Podrobně nám vysvětluje, co se ve kterém ze šesti pater dělalo, aby z obilí vznikla mouka. Ta navíc nebyla tak krásně bílá, jako ji známe dnes, takže když se pak bílá mouka začala dovážet z USA, tak mlynáři přišli o živobytí. Vojtu více zaujaly razítka, která si po prohlídce natiskl na všechny možné místa po svém těle. Pak nasedl do kočáru a ihned usnul.

Pokračujeme po asfaltu až k hospodě u Mária Skály, je to celkem nudná cesta, ale utíká to. Hospoda je příjemné překvapení, už jsme nedoufala, že najdeme něco, co je otevřené. Nabídka je sice omezená, ale bereme všechno: boršč, kuřecí řízek s hranolkami, bramboráky s masovou směsí. Žádný kulinářský zážitek to nebyl, ale hlad jsme zahnali. Vojta ze mě pak vymámil ještě čokoládové vajíčko s krtečkem. Asi hodinu Vojta hraje na hřišti a pak vyrážíme směr Hadinka.

Konečně opouštíme asfalt a jdeme nejprve po štěrkové cestě a pak po lesní cestě nahoru a dolu. Taky tady bylo pár padlých kmenů přes cestu, ale nic co bychom nezvládli. Těsně před Hadinkou potkáváme jednoho našeho mílařského fanouška a druhý dorazí za námi do kempu Hadinka. Byli jsme tady asi hodinu, protože zrovna začalo pršet. Pak nás ještě oba vyprovodili na kontrolní bod (rozcestí Hadinka).

Pokračujeme po cestě podél vody, ještě chvíli společně s Lubošem Seidlem. Vojta se mění na různé pohádkové postavičky a mává kolem sebe mečem. Jsem ráda, že bude večer trochu unavený :) Postupně procházíme také kolem několika dětských stanových táborů. Na posledních pár kilometrů Vojta naskočil do kočáru a kolem půl sedmé jsme v kempu Budišov nad Budišovkou. Je téměř plný, ale prý když si najdu místo na stan, můžeme zůstat. To je pro mě maličkost. Vojta trochu protestuje, že je přerušena jeho hra na dětském hřišti a musí se mnou stavět stan. Nicméně netrvalo to dlouho, a pak už jen hřiště, dětský koutek, hospoda. Dáváme druhou polévku (zelňačka) a druhé řízečky (tentokrtá vepřové s kaší). Vojta je evidentně hladový. Nedivím se, vždyť podle evidence mílí máme za sebou už 727km. A před sebou něco málo přes stovku. To už dáme :)
Používá technologii služby Blogger.