1000 miles den třicátý třetí

1. 8. 2019


Mile den třicátý třetí. V noci vytrvale pršelo, takže ráno se Vojta obouvá do holinek. Louka je podmáčená a jediný suchý flek je po našem stanu. Jakmile přijedeme do lesa, je to ještě horší. Tři propršené noci za sebou plus těžba dřeva udělaly z hezké cesty blátivý tankodrom. Dokonce lesákům uvízlo v blátě auto a nebyli schopní je vytáhnout. Později potkáváme i traktor uvízlý na poli v bahně.

Kvůli bahnu nakonec ruším poslední lesní etapu a i když nerada, musím přiznat, že scházet z kopce po asfaltce je přeci jen příjemnější, než se klouzat po bahně. Takže jakmile přijdeme do Lázů, vydáváme se přes Podolí do Loučky. Tam je otevřený obchod a u něj dětské hřiště, což je ideální kombinace. Dáváme druhou bohatší snídani. Také tady suším úplně mokrý stan, ve kterém budeme v noci opět spát, protože se mi nepodařilo sehnat žádné ubytování (sice se myjeme v potoce, ale teplou sprchu bych si už taky dala :)

Další cesta vede přes Kunovice do Kelče. Tam nám jako první padne do oka cukrárna s velkým dětským koutkem. Já si dávám kafe a nabíjím naše elektronické zařízení, Vojta si hraje postupně se všemi hračkami, co tam jsou. Asi po hodině odcházíme na náměstí, kde máme doporučenou hospodu na oběd. Jenže ouha - než jsme se vydováděli v dětském koutku, tak nám hospodu vyjedli a nic k jídlu už není. To je tedy pech, protože další hospoda s jídlem už dneska nebude. Co se dá dělat, dáváme tedy další porci pečiva s něčím a pak ještě plníme úkoly v dětském časopise, který jse koupila. Vojta je toho úplně lačný a musíme časopis projít úplně celý, než můžeme vyrazit.

Další asfalťáci vedou přes Špičky do vesnice roku Olomockého kraje 2019 Kunčice. Je tu něco nazvané jako spolkový klub, má to otvírat v 18h a jsou u toho podtácky zubr, tak by to mohla být hospoda skrytá před EET. Uvidíme. Zatím nevyřáděný Vojta běhá po dětském hřišti a já píšu blog. Zkouším také domluvit ubytování v Odrech na zítra, ale zatím bez úspěchu. No v nejhorším dojdeme až do Hadinky, ale to je přeci jen ještě dost daleko. 
Používá technologii služby Blogger.