1000 miles after party

22. 10. 2019

Když si plánujete víkend dlouho dopředu, zpravidla se něco stane. Nejčastěji někdo onemocní. A to se tentokrát stalo i nám. Několik dní před zářijovou After party, na které se slavnostně rozdávají bílá či žlutá finišerská trika za dokončení části či celého závodu 1000 miles, onemocněl Vojta jednou z mnoha dětských nemocí. Nic závažného, ale na společný víkend to nebylo.

Odjela jsem na after party navzdory všem plánům sama, a tentokrát i s kolem, abych se mohla zúčastnit společně s ostatními tzv. pohodové vyjížďky. Vyjížďky, během které jsem se nakonec ze všech sil snažila, aby mi peloton cyklistů neujel (protože navigaci s trasou jsem samozřejmě neměla a tak bych nevěděla, kudy se vydat k cíli). Bohužel se mi v průběhu jednoho víkendu zároveň podařilo při jízdě po cestě (lesní, asfaltové) dvakrát ! urvat ventilek. Navíc jsem na vyjížďku vyrazila zcela nepřipravená, bez lepení (to by tedy stejně nepomohlo) a dokonce i bez rezervní duše, kterou jinak běžně vozím....(to mi asi ale nikdo z účastníků neuvěří....) no prostě udělala jsem všechno proto, aby si mě všichni zapamatovali, jako "tu mamku" co míle na kole vůbec nejela, protože to by prostě nedala. To poslední je čirá pravda, míle bych na kole neujela.

Kromě slavnostního vyhlášení mílí, které trvá zhruba pět až šest hodin, se na after party promítal také dokument, který o letošních mílích vznikl a ve kterém se s Vojtou také párkrát mihneme. Brzy by ho měla vysílat také Česká televize pod příznačným názvem: Vzdát můžeš až zítra, tak se můžete taky mrknout. Je to příležitost vidět mě ještě jako hodně zakulaceného sněhuláka, který na míle vyrážel. Když se dneska na ten dokument dívám, nedivím se, že ostatní závodníci nevěřili, že se dostanu dál než do nejbližší slovenské vesnice...

Takže nezapomeňte, Vzdát můžeš až zítra... a zdaleka to neplatí jen o závodě 1000 miles….
Používá technologii služby Blogger.