Trénink mile bez kočáru den prvni

6. 7. 2020
Den první Letos je to jen trénink na míle. Vyrážím s Vojtou (v srpnu 5 let) na tři týdny projít dvě třetiny trasy mílí. Uvažovala jsem, jak to udělat, abychom po cestě potkali co nejvíce závodníků. Nakonec jsem to vyhodnotila tak, že vyrážíme z Tisé směrem do Františkova už 3. Července 2020. Máme tedy mírný náskok jak časový (míle startují letos až 5 července), tak kilometrový (míle startují ve Hranicích u Aše),. Počítám že první závodníci by námi mohli minout už někde za Nordcapem, kde (snad budeme) 5. Července večer. Nést vše na zádech je tedy o dost těžší, než s kočárem. Druhá věc je, že Vojta musí vše ujít a nemůže se svést v kočáru, což nám loni hodně pomohlo. První den jsem navíc udělala dvě navigační chyby a z plánovaných 15km bylo nakonec 19km. Tak tedy vyrážíme z Tisé cca v 10h. Dvě hodiny jdeme po zelené značce v Tisých skalách. Vojta celou dobu poskakuje a bojuje (střílí pusou jako kdyby tam bylo vojsko nepřátel). Po krátké pauze vyrážíme zkratkou na Děčínský Sněžník, ale udělám chybu a skončíme dole po kovem v Ostrově. Musíme se zase po červené vydrábat nahoru. Pozdní oběd dáváme v restauraci pod Sněžníkem, další svačinka je v chalupě u rozhledny. Tentokrát se dostaneme i na rozhlednu, je skvělé počasí a tedy i výhled. Na posleních 6km vyrážmíme dost pozdě, asi v 17 h. Asi po hodině přemýšlím, jestli to neukončil dřív, ale Vojta chce pokračovat. Když mu nabídku, že do do Kristina hrádku po silnici vezmu na koně, je rozhodnuto. Po značce skáče jak kamzík a pak se mi dva kilometry chechtá za krkem. Ale nést batoh (odhaduji tak 12kg, ale možná i více)a Vojtu 20 kg je docela výzva. Z Kristina hrádku je to bivaku Taubenteich asi jen dva km. Už jsme tam byli, ale jak před dvěmi lety, tak letos, máme potíž s navigací. Přitom tam vede krásná cesta - napotřetí jsme ji našli. Do kempu řicházíme až po 20h. Naštěstí Vojta je v pohodě, pusu i ruce má fialové od borůvek. Kemp je tentokrát plný, stojí tady už asi osm stanů a v dřevěném přístřešku zbývá poslendí volné dvojmístečko. Okamžitě jej obsazujeme. Je to zvláštní, před dvěma lety o prázdninách (srpen) jsme tady byli úplně sami a to bylo také krásné počasí. Že by za to moh, ten svátek? A nebo COVID? Vojta si pouští zaslouženou pohádku na telefonu, ale brzy to musíme kvůli ostatním vypnout, protože je to ruší. Pro Vojtu je to velké zklamání, ale nakonec to rozdýchá. Je vidět, že naši mladí němečtí sousedé nemají ještě děti. Částečně ho uklidní o to, že vyhrává jak přebíjenou, tak prší. Večeříme, já u toho myju Vojtovi i sobě nohy a mažu je krémem. Pak už jen zalézt do spacáku a dobrou noc. Usínáme zhruba v půl desáté. V noci mě ještě vzbudí chladno a beru si triko s dlouhým rukávem. Stejně tak i spícímu Vojtovi oblékám funkční triko s dlouhým rukávem a čepičku. Ze spaní se Vojta ujistí, že platí Kinder vajíčko jako bonus za noční bloudění a okamžitě spí dál.
Používá technologii služby Blogger.