Trénink na mile bez kočáru den ctvrty

7. 7. 2020
Den čtvrtý
Na dnešek jsem měla naplánovaný krásný den, ani metr asfaltu, jen les, Vojta a já. Budíme se v před šestou,, vyrážíme před sedmou. Od rána ale lije, takže jdeme do Lobendavy se schovat. Bohužel i tentokrát půjdeme na nordcap většinově po silnici :( V krámku mají výjimečně otevřeno (dnes je státní svátek), ale na to, že je to výjimka a svátek, chodí na nákup hodně lidí. Sedíme v takové předsíňce u obchodu a čekáme, až přestane pršet. Paní zavře krámu v 9h, tak pak se asi přesunume do uatobusové zastávky (hospoda otvířá až v 11h). Kupujeme jogurty a v předsíňce na židlích jíme. Nakonec přestalo pršet a tak vyrážíme po silnici na sever. Tedy myslím si, že jdeme na sever. Nějak mě nenapadlo, že z téhle vesnice na konci světa by mohly vést dvě silnice. Vedly a my šli kilometr po té druhé. Vracíme se a vyrážíme už správným směrem. Aut jezdí málo, ale vesrovnáním se srpnem před dvěma lety je tu provoz šílený. Odpočujeme na žlutou značku a připojujeme se na trasu mílí. Vojta po cestě sbírá borůvky a i jednu kešku jsme našli. Na nordcap jsme asi v půl třetí odpoledne, táhnou sem celé skupinky lidí, rodinky s dětmi, co dojedou autem až skoro nahoru. Oproti minulé návětěvě je to šok, to jsme tady byli hodinu úplně sami. Nevím zda je COVIDem nebo tím, že je státní svátek? Stoupáme po modré značce a najednou nás předchází první závodník mílí. Je to něměc, prohodíme pár slov anglicky. Evidentně nespal, protože na ostatní má zásadní náskok už 3h (ten měl už včera). Vypadá ale odpočatě, jen si drobně stěžuje, že přes šutry na nordcap nešlo na kole jet, takže měl procházku. U přístřešku odpočíváme, sbíráme borůvky a čekáme na další závodníky. Vojta se nedá přesvědčit a nechce už nikam jít, protože si myslí, že tady pojede jeden závodník za druhým a on je bude zdravit a mávat jim. No, tak to nevyšlo. Teprve když ho naženu do spacáku, tak (20h) projíždí skupinka čtyř pronásledovatelů
Používá technologii služby Blogger.