Trénink na mile bez kočáru den desaty

13. 7. 2020
Den desátý Ráno svítí sluníčko. Budím se už v půl páté, ležím totiž na kořenu a dost to tlačí. Vojta spí jako miminko. Asi v šest stanu a brzy se vzbudí i Vojta. Vyndám ho i se spacákem a posadím ho na suché místo u kiosku na karimatku. Pomalu se budí a já balím věci, suším mokrý žďárák a mokré prádlo. Asi po hodině a půl se nasnídáme a vyrážíme na jizerku. Počásí vypadá celkem dobře, ale tady jeden nikdy neví. Po cca šesti kilometrech a hodině a půl jsme u muzea Jizerských hor. Jsou tady vystavené jednak exponáty vycpaných zvířat, jednak věci denné potřeby z dob minulých (vybavení domácnosti, obsluha sklářské peci, navlékání korálků). Staré stroje nebo jejich makety doprovází fotky lidí, jak na strojích pracují. Mě se muzeum líbí, ale pro Vojtu to moc není. Další asi hodinu a půl sedíme před muzeem na lavičce, povídáme si s paní, co obsluhuje muzeum a hrajeme kuličky. Taky Vojtovi vyndavám zaraženou třídou, což je opět velká operace (kombinace dezinfekce, jehly a pinzety). Podle předpovědi má prý od 11 do 16h pršet - super, to je zrovna doba, kdy jsem chtěla projít dnešní trasu :( Na nebi se honí mraky a my jdeme do panského domu na oběd (vývar, fazolová polévka, jeden řízek s brambory). Chvíli se mi taky podaří připojit na wifi (už jsem na ní závislá taky, protože data na mobilu mi došla a obnova dat bohužel není na mém vlastním rozhodnutím...), vyřídit pár mailů, zaplatit nějaké účty a uveřejnit včerejší blog. Včerejší i ten dnešní (zítřejší a další) blog bude mít ode dneška vždy větší prodlení, a to v závislosti na internetovém připojení. Je to trochu návrat do studentských let (a daň za služební mobil). Žádný déšť se naštěstí nepřichází a tak pokračujeme směrem na Orle. Jediný mostek přes relativně velký potok je uzavřen. Obec Kořenov na něj dala ceduli “vstup zakázán”, ale samozřejmě jej překračují úplně všichni, chodci i cyklisté. Potkáváme loňského závodníka na koloběžce, který je tady na výletu. Slunce svítí a my docházíme do Orle. Cyklisté okupují celou zahrádku. Moc se nezdržujeme, do dnešního spacího místa (srubík pro turisty v Polsku) to máme asi tři kilometry. Na to, že dnes byl odpočinkový den, je Vojta už hodně unavený. Naštěstí se v zatáčce objevuje srub a my jsme dnes u cíle. Rozkládám ležení a Vojtu okamžitě převlékám do oblečení na spaní. Je sice teprve 17h, ale ze spacáku se už nehne (jen na záchod). Oba usínáme brzy už kolem 20h, musím říci, že jsem unavená i já. Zítra nás čeká dlouhý den, nástup do Krkonošského hřebenu a cíl na chatě Martinovka.
Používá technologii služby Blogger.