Trenink na mile bez kočáru den osmy

10. 7. 2020
Den osmý V perníkové chaloupce se spalo krásně. Ráno při pohledu na oblohu to dokonce vypadá, že dnes konečně nebude vůbec pršet! Vyrážíme příjemnou lesní cestou směr Petrovice. Asi šest kilometrů jdeme dvě hodiny, což je taková naše průměrná rychlost chůze. V Petrovicích měla být restaurace, ale je zavřená. Nabíráme alespoň vodu a začínáme pomalu stoupat směřem ke kohoutímu vrchu. Stále nás občas mine nějaký ten závodník, ale stejně jako včera jsou to jednotky. Někteří se na pár slov zastaví, ostatní se na naše fandění usmějí a ujíždějí dál. Chodce jsme zatím nepotkali žádného. Odpočíváme každé dva nebo tři kilometry, týden na cestě se začíná projevovat častějším bolením nožiček. Ovšem pokud kolem rostou borůvky nebo jahody, nožičky nebolí :) :) Odpočíváme buď v přístřešku a nebo na rozložené karimatce. Tedy na karimatce ležíme já a Vojta leží na mě, na mamosteli (to dělá i doma, takže nic nového). Na Kohoutím vrchu jsme chtěli odlovit kešku, ale nemám sílu hledat s vojtou tu správnou skalní průrvu v hernu vysokých skal. Další kešku míjíme kvůli tomu, že Vojta aktuálně řeší bolavou ruku (sedřel si asi dva čtvereční milimetry na dlani ruky). Raději to tedy obracíme na autobus směr Raspenava - Liberec. V Hrádku nad Nisou (dolní sedlo) mají hřiště a na něm i nějaké hračky (bábovku, motorku apod), takže se tam stavíme, Já se bavím u pumpy tím, že nabírám vodu a peru včerejší špinavé ponožky. Obloha se zatáčka a pomalu začíná pršet. Právě nastupujeme do prvního autobusu do Raspenavy. Před příjezdem autobusu do Liberce ještě stihneme slízat točenou zmrzlinu. A pak asi hodinu stojíme v zácpě do Liberce.... no lidé jsou tím zdržením (normálně trvá cesta asi deset minut) dost podráždění, ale když mineme položenou motorku, tak se zřejmě každý raduje, že přijede kamsi s hodinovým zpožděním. To přeci není až takový problém. Vzhledem k dešti měním plány a namísto Oldřichova v Hájích zkouším možnost přespání u Míši v Jablonci. Bohužel ale nejsou doma a jejich byt je aktuálně obsazený. Tak hledám nějaké levnější ubytování a končíme na kolejích v Liberci. Ubytování odpovídá ceně, ale na jednu noc to nevadí (dva pokoje mají jednu předsíň a koupelnu a dvěře do této předsíně jsou prokupnuté, stejně tak jsou prokopnité vstupní hlavní dveře do budovy....) V okolí není žádný obchod s potravinami a restaurace je taky dost podivná, mizíme tedy co nejrychleji na pokoj. Stejně to trová do deseti večer, než jsme vykoupání, vyprání a připravení na spaní.
Používá technologii služby Blogger.