Trénink na mile bez kočáru den sedmnacty

19. 7. 2020
Den sedmnáctý Ráno vypadá na počasí slibně. Původně jsem chtěla jít zkratkou počerné turistické značce, ale když vidím sklon kopce a blátivou šmouhu místo cesty, tak raději volíme o něco delší červenou značku. Po cestě míjíme několik objektů vhodných k přenocování. K hranicím je to skoro sedm kilometrů a pak nás čeká ještě kilometr po silnici (částečně Vojtu nesu na koni). Obědváme u začátku zelené značky v lese. Jdeme trasu, kterou jsem před dvěma lety s kočárem jít nemohla a je to hezčí než ty cyklostezky. Nicméně kopec na Mezivrší je vyčerpávající, je to 10km od začátku dnešního úseku a navíc stále jen do kopce. náš čistý čas chůze (3,5h) považuji za velmi slušný. V altánku odpočíváme hodinu a pak vyzvedáváme kešku. Další úsek k chatě na Šerlichu je podstatně jednodušší, než co jsme šli ráno. Dalo by se říci, že jdeme skoro po rovině (hřebenová značka), ale Vojta si to nemyslí. Dokud brblá, tak jsem v klidu. V další fázi však Vojta ztichne a to začínám cítit, že se blíží nějaký problém. K Masarykově chatě zbývá posledních 1,5km a není prostě jiná možnost, než tam Vojtu dovléknout. Částečně jej opět nesu, ale je tu šílená rozbahněná cesta a bojím se, že s ním na ramenou uklouznu. Když konečně vykoukne z lesa zelená střecha chaty, je Vojta velmi rád. Do chaty dochází ještě celkem v pohodě, nicméně jakmile si sedneme ke stolu, padá na něj letargie a leha si na můj klín.Sice si ještě poručí limonádu, polévku (vývar) a svíčkovou, ale ničeho se ani nedotkne. Domlouvám s personálem předem objednané ubytování a Vojtu odnáším již spícího na pokoj. Omyju mi nohy od bahna, svléknu ponožky a kraťasy. Otevřu okno a na hlavu dám Vojtovi studený obklad - ten už dávno spí. Jdu vyřídit formality na ubytování a rychle se vysprchuji, pak peru prádlo u nás na pokoji a sleduji Vojtu, jak spí. Asi za hodinu se probudil, stále s teplotou 38 stupňů, dávám mu tedy na vybranou, zda chce sprchu nebo čípek. Vybírá si sprchu a opět ulehá do postele, už však nespí a sleduje s odkladem na hlavě pohádku. Po další hodině projeví zájem o jídlo a je vyhráno. Do jídelny vbíhá uz upovídaný Vojta tak jak ho znám. Spořádá vývar a knedlíky plněné masem a zelím a půl litr kofoly. Chce se mi spát a Vojta si chce hrát s Dinosaury... no bude to náročný večer, ale hlavně, že už je mu dobře.
Používá technologii služby Blogger.