Trenink na mile bez kočáru den sesty

8. 7. 2020
Den šestý Ráno se budím před šestou hodinou. Po výhledu z okna kontroluji přrdpověď počasí a není to dobré. Drtivou většinu dne bude dnes pršet. Pokud bych šla sama, nebo s kočárem, ve kterém by se Vojta mohl schovat, tak bych mohla pokračovat. Takhle vyhlašují den volna a jdu na netu hledat zábavu “uvnitř” a nové ubytování. I když dnes nic neujdeme, tak se o kus přesuneme. Ráda bych totiž došla až do Jeseníků (čeká tam ve Františkově na Vojtu poklad) a navíc tu část do Rybniště už jsem s Vojtou šla. Nechávám Vojtu spát až do vzbuzení, tj. Zhruba do osmi. Pak snídáme, balíme. Těsně před odchodem se Vojta podrbal na hlavě a zeptal se, jestli tam má bouli. Místo boule mu na hlavě “vyrostl” obrovský klíšťák. Při vyndavání pinzetou se přetrhl a pak jsem musela ještě vydolovat zakouslá kusadla. V podstatě to je něco jako tříska. Vojta plakal, ale statečně držel hlavu a čekal, až bude po operaci. Pak už jsme za deště vyrazili na nádraží v Brtníkách (cca kilometr od chaty). Ve vlaku do Krásné Lípy jsme jeli úplně sami. Po zelené značce do centra města je to zase asi kilometr. Za deště docházíme do muzea Českosaského Švýcarska, kde mají hezkou interaktivní výstavu. Poznávání přírodnin (stromy s listy a plody, zvířata a jejich stopy, ptáci a jejich názvy), puzzle, kostky s obrázky zvířat a ptáků, xylofon a další věci. Dětí je tu jako smetí, co taky dělat jiného, když venku lije jako z konve. Do sbírky hraček z cest přibude plyšák leďňáčka. Po muzeu jdeme na oběd do pivovaru, jediné otevřené hospody (super oběd). Pak jdeme ještě do dílničky zdejší čokoládovny (děti si odlejí formičky čokoládou, ta pak v ledničce za 30minut ztuhne). Zatímco čokoláda tuhne v lednici, vyrážíme na poštu poslat domů balíček s hračkami, které už dál nedokážu / nechci nosit na zádech. Pak ještě nakoupit a do dalšího krámu pro pečivo (v tom prvním, ani v pekárně už pečivo nemají), vyzvedáváme čokoládové výrobky a pro změnu za deště jdeme asi dva kilometry na jiné nádraží (ani jedna stanice není přímo ve městě) a odtud vlakem do Chřibské. Náš dnešní domeček stojí hned u vlakové stanice. Vyřídím formality, dáme batoh do pokoje a jdeme prozkoumat hernu. Vše zajímavější (šipky, fotbálek, kulečník) je za další poplatek. Zkoušíme šipky, ale mají ulámané hroty, takže se nezapíchnou do terče. To fotbálek má větší úspěch. Kolem šesté se už přesouváme na pokoj, kde následuje klasický program sprcha / jídlo / praní / hry / deník z tohoto dne. Ztráty: někde jsem zapomněla mapník s mapou na další dva dny. Hledám cestu na netu a připravuji fotky mapy pro případ, že v daném místě nebude internet. Celkem to bere čas potřebný k regeneraci.
Používá technologii služby Blogger.