Trénink na mile bez kočáru den trinacty

16. 7. 2020
Den třináctý Jakmile jsme se včera večer vrátili z restaurace, zjistili jsme, že “veřejná místnost na spaní” se mezitím docela zaplnila. Přibyla jedna rodina a několik samotářských vlků. Začal tak trochu boj o zásuvku :) ještě štěstí, že jsme výraznou část našich elektronických zařízení nabíjeli již v restaraci (kde teda byla taky jen jedna přístupná zásuvka...). Už jsme však znalci a rychle přehlédneme terén v každé restauraci, kam je dobré se posadit (kde je zásuvka) a nejlépe v nějaké inteligentní výšce, aby zařízení nemohla odnikud spadnout. Večer byl ovšem s tolika dětmi na jednom malém prostoru náročný - a bohužel mezi nejhlasitější patřil Vojta. Nebyl nijak nepříjemný, nicméně svým výrazným hláskem se domáhat pohádky / delší pohádky / ukolébavky atd. Ostatní z toho měli legraci a začali ho podporovat, že pohádku / ukolébavku by si taky rádi poslechli... Když konečně Vojta usnul, zabral s přehledem obě karimatky a mě vyšoupl na koberec. Dlouho jsem nemohla usnout, nějak mi z té večeře nebylo úplně dobře. Kolem třetí hodiny odchází jedna z rodin na východ slunce na Sněžku, vrací se kolem šesté hodiny. Vojtu naštěstí jejich odchod / příchod nevzbudil, toho jsem vzbudila až já asi 15 min před snídaní. Na celý snídaňový prostor byla k dispozici opět jedna zásuvka, kterou jsme okamžitě zabrali. Vojta si dal lupínky / kuličky s mlékem, čaj, kakao, džus a meloun. Já si dala míchaná vajíčka s rohlíkem, perník, meloun, džus a kafe. Pak jdu zabalit batoh a Vojta “hlídá” zásuvku”. Počasí je nádherné, ale dle předpovědi má od večera pršet. Ráda bych stihla autobus v Jánských lázních přes Trutonov do stanice k pevnosti Stachelberg, ale obávám se, že je to nad naše možnosti. Zastavujeme na Výrovce (keška, naše pití), pak na chalupě na rozcestí (párek v rohlíku, čaj, limonáda, keška, kterou jsme nenašli), Lyžařské boudě (česnečka, limonády, kafe, keška) ... no prostě stavíme v každé boudě, protože Vojtu stále bolí nožičky. Na lyžařské boudě je navíc wifi free a super zásuvka, takže se nám vůbec pryč nechce. Ale na černou horu je to ještě kus cesty, tak budeme muset vyrazit. Nakonec ustupují vzhledem k nebi ze svého plánu jít přes černou horu a jdeme jednodušší a kratší cestou stále z kopce do Černého dolu. Tam nám sice těsně ujíždí autobus do Svobody nad Úpou, ale i tím dalším to stíháme, takže to zase tolik nevadí. Odpočíváme na autobusové zastávce s nanukem. Autobus přijel pozdě, trochu se bojím, že nám ujede vlakový přípoj do Trutnova . Ale kdepak, autobus zastaví na jedné straně nástupiště a na druhé straně je připravený vlak. Všichni cestující z autobusu plynule přejdou do vlaku a jede se dál. V Trutnově je hned u vlakového nádraží i autobusové nádraží (odkud ještě dnes odjedeme k pevnosti Stachelberg) a kromě toho také Billa a bankomat. Tím pádem můžu na jednom místě během 40 minut vše potřebné vyřídit a chybí už jen pošta - tu snad zvládneme zítra. V Bille Vojta proměňuje 16 samolepek z kontrol na cestě za 4 kinder vajíčka. Hned na autobusovém nádraží rozbalujeme první jídlo. Nebe je čím dál tím černější a při nastupování do autobusu začne líto jako z konve. Během 20 minutové jízdy připravuji Vojtu (holinky, bunda), sebe (bunda) i batoh (pláštěnku na batoh) na vylodění do deště. Jako zázrakem déšť při našem vystupování ustává a neprší zhruba deset minut. Přesně tolik času potřebujeme na to, abychom přešli do přístřešku, kde budeme dnes v noci spát. Rozkládám věci na spaní a nad hlavou nám bubnuje déšť. Kéž by se vypršelo přes noc... jenže předpověď zní jinak - bude pršet prakticky celý zítřek :(
Používá technologii služby Blogger.