Trénink na mile den devaty

12. 7. 2020
Den devátý
Budím se v půl páté ještě nařízeným budíčkem. Z kolejí jede jeden autobus v sedm ráno a další až v půl deváté, takže musíme stihnout ten první. Za deset minut jsme v centru a jdeme nakoupit do Tesca. Chybně vybíráme samoobslužné pokladny, kde to trvá šíleně dlouho, než načteme ten obrovský nákup potravin. Mírně prší a my jedeme téměř prázdným busem do Bedřichova. Stále prší a tak vyčkáváme v autobusové zastávce. Cyklobus přivezl 4 cyklistiky a žádného cyklistu. Přesto se počasí vylepšuje a zhruba v devět přestává pršet. Volíme nejkratší cestu na Smědavu přes Kristiánov (bod pro chodce vynecháme). Jdeme po suché 3 metry široké cestě, ale přesto má vojta po 2 km mokré boty. Na šámalce boty částečně sušíme, dávám vojtovi poslední suché ponožky a holinky. Asi hodinu hrajem karty a pak vyrážíme na Kristiánov. Vojtovy ponožky suším po kapsách. Na Kristiánově je hezké muzeum sklářství, zatím jsem ho nikdy neviděla. Horní patro je pro děti, když sestaví puzzle z domečků, má vypadnout žeton. Nic ale nevypadalo, tak jdeme k majitelům a žeton dostává vojta od nich. Jako náplast ještě sadu korálků k navlékání. Kupuju pytlík skleněných kuliček ašlapeme do kopce na Knajpu. Na čihadle jdeme na vyhlídku a pak hrajeme turnaj v kuličkách. Kolem jezdí desítky cyklistů, i když nebe je stále zatažené. Na knajpě se Vojta honí s dalším na první pohled výrazně mladším chlapečkem. Kluci si to užívají a i když parťák prakticky nemluví, vůbec jim to nevadí. Babička druhého chlapečka ale pořád napomíná a srovnává s Vojtou (podívej se jak chlapeček hezky mluví, a ty ne ty ostudo, podívej se jak chlapeček hezky běhá po schodech a ty jsi takové malé nemehlo...) že to nakonec už nevydržím a řeknu jí, že Vojtovi bude pět let a ten jejich je výrazně mladší, tak co by od něj asi tak chtěla. Pak už je klid. Hlavní vlna turistů už je pryč, tak nějak to tady dneska zavíráme. Po svačině vyrážíme na smědavu, kam dorážíme těsně po zavírací době, takže zmzka už nebude. Chvíli odpočíváme v autobusové zastávce.a pak vyrážíme na poslední dva km směr jizerka. Posledních 500m nesu Vojtu na koni. Spíme u zimního kiosku na promenádní pod stolem (kdyby pršelo, nebudou nám pršet přímo na hlavu). Víc nás ale trápí nálety žíznívých komárů, zalézáme i s hlavou do žďáráku a tam na nás nemůžou. Jsem příjemně překvapená, jak Vojta v pohodě zalezl i s hlavou do pytle a tam si lebedil s pohádkou na telefonu. Po mé evakuaci do pytle jsme se tam zvládli i najíst a napít. Do horní části pytle dávám ještě batoh a tím pádem nám pytel neleží přímo na obličeji, což je příjemné. Zítra nás čeká trochu odpočinkový den, kratší trasa bez velkých kopců, muzeum Jizerských hor a oběd na Jizerce a spánek v polských luxusních přístřešcích. Pozítří už vystoupáme do Krkonoš. Snad nebude pršet. PS: dopsáno následující den: Vojta spal jak zabitý a nevzbudil ho ani déšť. Ždárák je opravdu nepromokavý (i když na druhou strážní pršelo relativně málo a ještě jsme spali po stolem, takže na nás pršelo jen částečně).
Používá technologii služby Blogger.