Trénink na mile den osmnacty

21. 7. 2020
Den osmnáctý V pokoji bylo nepříjemný vedro, v létě na Masarykově chatě topí topení, které navíc ani nejde vypnout. Dobrá zpráva ale je, že nám uschlo všechno vyprané prádlo. Vojta se budí první, na cestě úplně první den dělá kykyryký, jako doma každý den. Balím a brzy jdeme na snídani. Vojta si dá lupínky s mlékem a rohlík s nutelou, já rohlík a chleba se šunkou a sýrem. Na cestu si nechám natočit láhev kofoly, aby Vojta víc pil a kupuju i nějaké pečivo na cestu. Od servírky dostáváme i svačinu, kterou tady kdosi zapomněl - bude se hodit. Dnes je krásné počasí, škoda že cesta vede převážně po asfaltu. Kolem nás jezdí jedno kolo za druhým. Největší nápor lidí je na rozhledně Velká Deštná. Nacházíme zde i první kešku (malá rozhledna v křoví). Pokračujeme po červené, Vojtovi to ale moc nešlape a navíc je naštvaný, že musí mít na hlavě mokrý šátek (hromy a blesky do nasolené tresky!!! - průpovídka z pohádky Děda Lebeda a námořníci). Me zase rozladilo, ze mi vypadl foťák z kapsičky, když jsem si rychle nandavala batoh a táhla Vojtu z cesty pred autem (které tudy vůbec nemelo jet). Ted na fotaku nefunguje vysouvani / zasouvani objektivu, respektive vysouva se / zasouva se stale. Vyndala jsem z nej baterky a uvidíme, zda to půjde opravit. Asi po devíti kilometrech přicházíme na zajímavé místo samoobslužného baru (rozcestí pod Homolí). Je tady k dispozici v potoce chlazené pivo, limo a voda plus sušenky ve skříni. V malém “kiosku” bez obsluhy visí ceník (ceny lidové, limonáda za 15 a sušenky za 10). Kasa za občerstvení je udělaná z pařezu. Okolo stojí asi pět laviček, o zákazníky tady není nouze. Taky si dáváme malé občeratvení. Následuje nejhezčí úsek dne - necelých 5km na rozcestí pěti cest po červené značce, která výjimčně nevede po cyklo stezce. Sice je cesta místy hodně rozmočená a rozbahněná a vede navíc ještě do kopce, ale po nudné asfaltové “dálnici” je to vzpruha pro nohy i hlavu. Navíc je po cestě několik kešek. První je v bunkru (nápověda jsem uvnitř kanálu na granáty je trochu zavádějící, keška je sice uvnitř, ale přístupná jen zvenku). Dvskrát jsem ji přešla a pak ji našel Vojta (byla v úrovni jeho očí). Další keška je na podobném místě u jiného bunkru, tam už jdeme na jistotu. Třetí kešku lovíme za blížící se bouřky u Kunštácké kaple v pařezu. Chvíli se tady v přístřešku schováváme před deštěm (bouřka nás naštěstí míjí) a potkáváme i jednoho pěšáka z mílí. chvíli si povídáme, stěžuje si samozřejmě na puchýře a na počasí. Po chvíli spěchá dál, má dnešní cíl 53km k bankomatu (došla mu hotovost a s kartou se tady nechytne). Docházíme k pěticestí ke krásném přístřešku u bohužel již zavřeného kiosku. Nebe vypadá přívětivě a tak lovíme kešku hned za chatkou (u wc, nic moc) a další asi o 300m dál u dalšího bunkru. Dnes máme šest kešek a to jsme ty, co neležely hned u cesty, přeskakovali. Rozbaluji spaní a začíná pořádný déšť, je prima být pod střechou. Dnes jsme to stihli na jedničku. Na mou prosbu nám Marek posunuje zítřejší prohlídku v bunkru Hanička (myslela jsem, že tam dneska dojdeme, ale nešlo to). Už nemám data a tak to nemohu udělat sama. Večeříme, píšu deník a pak před komáry zalézáme do pytle. Vojta usíná jak špalek hned po pohádce (po dvacáté kung-fu panda a škorpioní jed). Já ještě dopisuju deník a jdu taky spát.
Používá technologii služby Blogger.