Trénink na mile den pátý

7. 7. 2020
Den pátý Asi v půl páté mě vzbudí zvonění. Co to tady v lese zvoní? Už to mám, rolničky na medvědy. Slyšela jsem rolničku ve chvíli, kdy cyklista jel 4 metry ode mě, tak doufám, že medvěd ji uslyší dříve. Ostatní jeli bez rolniček, takže spím až do šestou. Pak budím Vojtu, který trochu protestuje. Schovává se “ve velkém pytli” a já ho lovím ze žďáráku ven. Při balení spacáků a všech ostatních věcí se stala hrozná věc - někde se nám zřejmě zatoulal dinosaurus (přišli jsme na to až po 12km, takže jsem se pro něj nevrátilo...) a my odešli bez něj. Při odchodu přijíždí další dva mílaři, chvíli s nimi promluvíme a pak už ujíždí dál směr Slovensko. Celkem bez potíží jsme našli zkratku na vrch Jáchym a zdejší křížovou cestu. Tady máme kontrolu na samolepky (Vytištěná fotka z místa, kterým procházíme, stažená z internetu, na které je nalepená samolepka dinosaura. Samolepky jsou předmětem obchodování mezi mnou a Vojtou. Každé 4 samolepky lze vyměnit za kinder vajíčko, po celé cestě je jich asi 120, tj.zhruba jedno kinder vajíčko na den. Ale Vojta tomu dodal nový rozměr, protože samolepky směňuje za jiné věci, které po cestě potkáme, kurz stanovíme dohodou a smlouvání je super akce!). Dál se tady nachází keška a vůbec je to hezké místo vhodné pro bivak :) škoda že jsme včera nedošli až sem, dneska budeme mít honičku, abycho stihli v nějakou rozumnou dobu dorazit do chatičky v Brtníkách. No uvidíme, jak to dopadne. Pokračujeme cestou do Lipového. U zámeckého parku a rybníka je další hezké místo na stanování. Dnešní noc tady také někdo spal, teprve se balík (a my jsme už dvě hodiny na cestě). Je tu keška, kterou necháváme na jindy (je třeba půjčit si loďku a doplout na ostrůvek). Procházíme zámeckým parkem, abychom s překvapením zjistili, že park není propojen s centrem obce (chybí mostek přes potok) a tak se docela projdeme, než dorazíme do obchodu s potravinami. Už jsme skoro vyjedení, takže nákup je relativně velký. Svačina se koná na přilehlém dětském hřišti. Velký Šenov je jen přes kopec. Samolepková kontrola je u další křížové cesty, tentokrát ale zcela zanedbané, nevede sem ani pořádná cesta a to ani z vesnice. Od místního chlápka, co osekává keře, si necháváme poradit místo na oběd - místní jídelní, kde polévka, hlavní jídlo a dvě limonády stojí 115kč. Nabíjím mobily a power banku (už jsme na cestě pátý den a jsme pokud jde o energii na nule, a to jsme nabízeli v každé hospodě...). Při obědě vymýšlím, že se kus svezeme autobusem. Jednak nejsem v závodě a jednak je to zase cesta po silnicí a hlavně chci do ubytování dojít brzy, abych stihla mytí /praní / večeři v rozumné době. Vojta je nápadem nadšen a tak půl hodiny po obědě ujíždíme 4km busíkem do Janovky. Do cíle zbývá posledních šest kilometrů přes kopec. Cesta je krásná, lesem a po značce. Po cestě lovíme dvě kešky a jednu samolepkovou kontrolu - Vojta už má tři a brzy bude mít nárok na výměnu za kinder (chybí poslední samolepka). Taky jsme ale zjistili, že nemáme dinosaura a to byl velký nářek. Nebýt to tak daleko, tak bychom pro něj museli běžet zpátky (pořizovací cena 100 Kč). Dalším zpestřením byla chůze mezi dobytkem - značka vedla ohradou plnou kravička. Naštěstí Vojta nemá strach. Brtníky je mikro vesnice, považuji za malý zázrak, že tady někdo provozuje hospodu a penzion (U Krkovičky). Pán má navíc i jinou práci, na chatě je od 17h, do té doby je ve své normální práci. Pak tady povléká postele, vaří, čepice pivo...no prostě život dost na palici. Ale je milý a na stěně má poděkování za provoz hospody během Brtnických ledopádů. Někdy sem musím na tu Olafovu akci už konenčně zajet. Prý jsou ale dobré jen když napadne sníh, což letos nebyl. V pokoji vybalím celý batoh, větrám spacáky i oblečení, které není komplet špinavé a určené na vyprání. Vojta mezitím oblíží místní hračky. Pak je Vojta pod nátlakem donucen k očiště. Zachytávám první dvě mini klíšťata a po koupeli následuje “operace”. Pak se sprchuji já a se mnou i hora špinavého oblečení. V půl osmé scházíme do hospody na večeři (objednaný guláš po telefonu) a pak už jen ležíme na posteli a odpočíváme. Vojta sjíždí kung-fu pandu a různé hry na telefonu, já píšu deníček a plánuji další dny. Chatička jednou za pět dní není vůbec špatná věc :)
Používá technologii služby Blogger.