Etapa Krušné hory den treti

18. 8. 2020


Ráno se budím v šest jako každý den. Balím vyprané věci a pak budím Vojtu. Dole na nás čeká už královská snídaně - vajíčka, marmeláda, nutela, jogurty, džus, čaj, kafe a koláč. Vojtu však nejvíc zajímá, jestli si ještě zahrajeme UNO. Když balím, tak Vojta objěvil kouzlo klavíru. Po snídani nás paní Bačová zase odváží zpět na trasu. Byl to krásný odpočinek, i když Vojta trochu žárlila na pozornost, kterou jsem věnovala někomu jinému než jemu. 


Vyrážíme směr Cínovec (8km), kde máme domluvenou níávštěvu u rodiny Markéty Fialové a Šárky Adamové. Jsou to sestry a přímo na Cínovci žije Markéta Adamová s maminkou a nyní osmiletými dvojčaty Danem a Kubou. Existence klučičí smečky byla pro Vojtu jako magnet a už před polednem jsme byli na Cínovci. Vybíráme jednoduchou kešku na mostu a ještě krmíme koníky-poníky mrkví. Opět nám nad hlavou stojí černý mrak a tak to vypadá, že během naší návštěvy bude pršet. Ovšem to by byl ideál a ten na cestách nastává jen málokdy. 


Po obědě Vojta mizí s kluky v dětském pokojíku v patře a slyšíme jen zvuky nějaké bitvy. Povídáme si v ženském kruhu o životě, COVIDu a mílích (podpora mílí začala tak, že první ročník jel jejich zubař a když chtěli udělat podporu jemu, museli ji udělat všem). Třeba téma roušky je zajímavé, protože kluci užchodí do školy a tam budou střídavě s rouškou (na chodbě, v jídelně, na záchodě) a střídavě bez roušky (třída), takže maminka a babička automaticky počítají s tím, že mnoho roušek během školního roku ztratí. Zatím má každý kluk balíček deseti kusů a další pro něj budou šít. Vojta má roušky asi tři, takže se nad tím budu muset taky zamyslet.


Po chvíli slyšíme, jak se Daník proplížil pro něco do přízemí. Později jsme pochopily, že si šel zalepit rozseklou bradu. Samozmějmě padl dotaz, co se stalo. Prý si jezdil autíčkem po bradě a ostý hrot auta ho zranil. No příhoda to byla hezká, ale Vojta tajemství dvojčat neunesl a později mi řekl pravdu: házeli po sobě autíčka a Daník Vojtovi poradil, ať si schová peřinu pod hlavu, aby se mu něco nestalo. No a po chvíli právě Daník schytal zásah od bráchy.


Když chci odejít, tak začíná pršet a později přichází i krátká bouřka. Zůstáváme tedy ještě další hodinu, hraji s Vojtou a klukama horký brambor a loupežníky. Bohužel Vojta chce klukům ukázat i nějaké hry na telefonu a já netuším, že kluci je mají regulovány. Všichni tři pak sedí přilepení k telefonu jako mouchy na mucholapce. Pak už je obtížné to zastavit, protože kluci jsou v některých hrách přeborníci a evidentně je nehrají po prvé (u tatínka regulace neplatí...) 


Po čtrté hodině konečně přestává pršet a my vyrážíme ještě na pár kiolmetrů na cestu. Vojta volí mezi delší cestou po červené značce, která vede lesem a bude i do kopce a bude tam moci “bojovat” a mezi kratší cestou po silnici, která vede jen z kopce. Volí červenou značku a tak tedy jdeme na Vítišku delší a méně pohodlnou cestou a těm rozdíl nesu vojtu na ramenou :)


Plánují přespat v přístřešku, ale nakonec vyměknu a zkouším se po cestě na Vítišku dovolat do jedné chaty, jestli mají volný pokoj. Měla bych se spíš ale ptát, zda mají otevřeno (mají zavřeno). Když docházíme do cíle, chce se Vojta podívat do mapy. Tam zkušeně zjišťuje, že chaty jsou tady dvě, takže ať prý zavolám do té druhé. Nezbývá než to zkusit. Podle webových stránek  je chata Mikuláška zavřená v pondělí (to bylo včera) a při špatném počasí i v úterý. Přemýšlím, jestli je dnes špatné počasí? No turistů je tady minimum, takže asi jo. Na třetí pokus jsem se odvolala paní majitelce a ta nám zajistila otevření chaty. Obsluha zpočátku nedokázala zakrýt své “nadšení” z nevítaných hostů, ikdyž úplně sami tady taky nejsme (je tady jeden cyklista, který měl ale pokoj domluvený předem). Nicméně po chvíli se z obshuhujícího stal příjemný chlápek (zejména když zjistil, že jsme nenároční, večeři si dáme vlastní a po vypití jedné kofoly se odebereme na pokoj). Dokonce se zajímal, co by Vojtu potěšilo ke snídani, takže máme objednané pro Vojtu palalčinky a pro mě vajíčka.


Sprcha, praní ponožek a spodního prádla a pak už jen pohádka a jdeme spát. Deníky dopíšu ráno, protože snídaně je až v osm hodin. Vojta opět usíná během zpívání ukolébavky.

Používá technologii služby Blogger.