Ráno se budím relativně pozdě, až v půl sedmé. Vojtu budím až v sedm, pomalu snídáme, balím a kolem půl osmé vyrážíme. Na cestě je znát, že v předcházející dnech pršelo, ale žádné bláto není, jen občas velká louže (přes ty největší Vojtu nosím, ovšem tak husté jako letos v Lužických horách to zase není). Po dvou kilometrech míjíme kemp a pokračujeme po červené směr Petrovice. U rybníka máme pauzu a zastavuje u nás ochránce přírody z Česko sazského Švýcarska. Cvhíli si povídáme a dostáváme nějaké propagační materiály o hmyzu. Pak pokračujeme slunečnou výhní dál. Potkáváme relativně dost lidí, zejména Němce na kolech.
Petrovice jsou ošklivá vesnice plná obchodů s trpaslíky, nicméně restaurace je příjemná. Už jsme po obědě, takže si dáváme jen pití (já litr nealko pivo a ledové kafe, Vojta litr jahodového džusíku). Po cestě ještě u cukrárny (udělané z letadla) nabíráme zmrzku a pokračujeme do kopce. Cesta vede kolem pastvin pro krávy a Vojtu nejvíce baví krávy zahánět od kraje pastviny. Telata se lekla a vzájemně se při úprku pokopala. Asi po dvou kilometrech zastavujeme u altánku na přestávku. Do cíle zbývá necelé tři kilometry.
Po cestě jsme ještě odlovili kešku (Mordovna, vojta tam ulovila dinosaura) a od půl šesté jsme v cíli. Dnešní přístřešek je na krásné louce, vše je už ve stínu, ale i tak je teplo, sedíme v triku a kraťasech. Vojta po mě leze a tak z posledních sil dopisuju tyto řádky a jdu mu namazat chleba s marmeládou a rohlík s nutelou.... pak si dal ještě chleba s rizkem a bananek v čokoládě :)
PS: asi v půl deváté dorazili další tři turisté do našeho přístřešku. Rano je Vojta za jejich “opovazlivost” vzbudil uz ve čtvrt na sedm :)