Trénink na míle etapa Krušné hory

17. 8. 2020



Na tuto etapu jsme vyráželi s dvoudenním zdržením. Protože jako na potvoru zrovna když po dvou týdnech veder nadešly “moje” dva volné týdny, tak do Čech přišly bouřky a přívalové deště. Samozřejmě na severozapade Čech zejména. Takže jsem raději dala zpátečku (což bych si na mílích samozřejmě bez špatného svědomí dovolit nemohla) a v pátek vyrazila s Vojtou a tátou (dědou) do ZOO. V sobotu v místě našeho určení stále šíleně pršelo, tak jsem šla s Vojtou dopoledne do bazénu a směr Krušné hory jsme odjížděli až pozdě odpoledne. Vlakem do Děčína a autobusem do Sněžníku, a pak hned na česnečku do hospody. V té hospodě jsme letos již na česnečce byli, když jsme šli etapu z Tisé do Františkova, takže víme, že česnečka je tady moc dobrá. Do dnešního altánku to máme ani ne dva kilometry, takže není kam spěchat.  V altánku spím na lavici a Vojta pod lavicí, protože se bál, že by z lavice spadl (oba jsme se na jednu lavici nevešli).


Ráno se budím relativně pozdě, až v půl sedmé. Vojtu budím až v sedm, pomalu snídáme, balím a kolem půl osmé vyrážíme. Na cestě je znát, že v předcházející dnech pršelo, ale žádné bláto není, jen občas velká louže (přes ty největší Vojtu nosím, ovšem tak husté jako letos v Lužických horách to zase není). Po dvou kilometrech míjíme kemp a pokračujeme po červené směr Petrovice. U rybníka máme pauzu a zastavuje u nás ochránce přírody z Česko sazského Švýcarska. Cvhíli si povídáme a dostáváme nějaké propagační materiály o hmyzu. Pak pokračujeme slunečnou výhní dál. Potkáváme relativně dost lidí, zejména Němce na kolech.


Petrovice jsou ošklivá vesnice plná obchodů s trpaslíky, nicméně restaurace je příjemná. Už jsme po obědě, takže si dáváme jen pití (já litr nealko pivo a ledové kafe, Vojta litr jahodového džusíku). Po cestě ještě u cukrárny (udělané z letadla) nabíráme zmrzku a pokračujeme do kopce. Cesta vede kolem pastvin pro krávy a Vojtu nejvíce baví krávy zahánět od kraje pastviny. Telata se lekla a vzájemně se při úprku pokopala. Asi po dvou kilometrech zastavujeme u altánku na přestávku. Do cíle zbývá necelé tři kilometry.


Po cestě jsme ještě odlovili kešku (Mordovna, vojta tam ulovila dinosaura) a od půl šesté jsme v cíli. Dnešní přístřešek je na krásné louce, vše je už ve stínu, ale i tak je teplo, sedíme v triku a kraťasech. Vojta po mě leze a tak z posledních sil dopisuju tyto řádky a jdu mu namazat chleba s marmeládou a rohlík s nutelou.... pak si dal ještě chleba s rizkem a bananek v čokoládě :)


PS: asi v půl deváté dorazili další tři turisté do našeho přístřešku. Rano je Vojta za jejich “opovazlivost” vzbudil uz ve čtvrt na sedm :)


Používá technologii služby Blogger.