Mile 2021 den 0

4. 7. 2021

 Den první - cesta na start


Na mílích jsem byla poprvé před dvěma lety (2019). Tehdy jsem vyrazila na východní cíp Slovenska společně s mým tehdy téměř čtyřletým synem Vojtou, kterého jsem plánovala po trase mílí částečně přepravit ve sportovním vozíku. Na startu nám málokdo věřil, nicméně syn na společné dobrodružství stále vzpomíná a hrdě nosí dres “finishera” 500 mil.


Po skončení mílí na podzim 2019 nastalo v mém životě malé osobní zemětřesení (Vojtův tatínek od nás odešel). V reakci na tuto živnotní změnu jsem musela kromě jiného pověsit na hřebík svou advokátní praxi a nechat se zaměstnat. Být co nejvíce se synem byla pro mě absolutní priorita. Do nové práce jsem nastoupila v březnu 2020. Měla to být práce, která půjde dobře kombinovat se školkou, ale jak víte, vše bylo nakonec jinak - po několika dnech v nové práci dorazil do naší české kotliny COVID. A už tady víceméně zůstal.


Následovalo zavření školky, roušky, otevření školky, další zavření školky, respirátory, testy, předškolní vzdělávání, logopedie, cvičení na grafomotoriku, zavření okresů.... a přitom všem práce na plný úvazek, v lepších časech i ten homeofice s dítětem za krkem, v noci jsem se měnila na kuchařku a pekařku... Abych to vůbec nějak zvládla, nastěhoval se k nám na část roku můj táta (Vojtův děda). Zkrátka bylo toho za poslední dva roky opravdu dost, takže letos (2021) vyrážím na míle sama. Cítím obrovskou potřebu být pár dní bez jakýchkoli úkolů, nemuset pečovat o nic jiného, než o své tělo. 


Neskutečně si užívám už jen tu možnost, že si do vlaku kupuju namísto Šikulky a Puntíka zase Respekt a Reportéra. Míle startují až zítra odpoledne (neděle), takže na dnešek si plánuji malý výlet: dojedu vlakem do Rehau a pak půjdu pěšky přes Trojmezí do startovního města Hranice.


Z Rehau vyrážím lesními cestami na Trojmezí. V Německu jsou cesty prázdné, potkávám dva cyklisty a dva unavené pěšáky. Těsně před Trojmezím vidím stát na loukách zaparkované desítky aut - české i německé. A přímo na hranicích je vedle potoka postaven velký plátěný stan, ve kterém sedím asi 200 důchodců, pijí pivo a poslouchají dechovku z playbacku. Nějak se mi tahle sešlost do lesa nehodí, opatrně beru kešku a raději hned pokračuji směrem do Hranic. 


Dokud jdu po cyklistické značce, proudí kolem mě davy svátečního cyklistů, i cyklistů s plně naloženými brašnami. Něco mi říká, že letos bude v lesích neskutečné množství lidí, když v zásadě není možné kvůli COVIDU nikam jet s jistotou, že si to tam užijí a že se také vrátím zpět bez karantény. Když odbočím na naučnou stezku, která je zarostlá trávou, už zase nikoho nepotkávám. Nacházím druhou dnešní kešku a hodinu se válím u rybníka, u kterého si Vojta před 14 dny při namáčení čepic namočil i celou jednu botu.


Docházím do Hranic kolem 19h, všechny obchody jsou již zavřené (zavírají v 18h). Docházím do sokolovny, kde je už několik desítek závodníků. Všichni debatují o rozhodnutí organizátorů zrušit míle 2020 - Slovensko tam i zpět. 


Z opatrnosti to zrušili i loni, kdy nebylo jasné, co se přes léto bude dít. Letos to zrušili proto, že před dvěma dny zavedlo Slovensko kvůli mutaci “delta” při vstupu na Slovenské území karanténu všem, kdo nemají plné očkování (2 dávky plus 14 dní). 


Někteří závodníci jsou dost naštvaní, zejména ti, kteří mají plné očkování. Jiní to chápou, sice jednotlivec by projel, ale míle by příště nemuseli dostat povolení k organizování závodu. Namísto očekávaých 2020 mil se tedy pojede “jen cca 1200 mil kolem ˇČeska”, tedy severní a jižní trasa v obou směrech. Pro mě jako chodce je to spíš výhoda, že budu (možná) potkávat někoho v protisměru. A navíc jsem kvůli času stejně chtěla jít jen 500 mil, takže v zásadě mě se změna netýká. Ty rozčilené vlastně i chápu, je to další věc, kterou COVID zrušil / změnil. Nicméně zbylo aspoň něco.

Používá technologii služby Blogger.